poezie a povídky vlado matuška
Když jsem myslel na děvčátko


Když jsem myslel na děvčátko Vlado Matuška: smetiště

Když jsem myslel na děvčátko



svět padnul

na hlavu

nebo mám já otřes mozku

z čeho?



lidé bloudí

popelaví

oči těkají v samotu

nedotýkají se svými pahýly rukou

kosti sunou se bojištěm života



hrudi rozdrásány

pulsuje v nich rosol

u některých sype se zas

prach co měří v hodinách

místo krve



volám na ně

hlavu odvrací

maso odpadá od kostí

zuby drkotají smíchem

bolestným



prosím lidé pohlazení

nikdo neslyší prosebníky

jen pokřivená ozvěna

navrací se

vytrvale neodbytná



chci k nim udělat krok

vyjít vstříc

zavázat jim rány

ošetřit bolesti

uklidnit oči ve víru

obejmou je

sebe



dělám první krok

a padám v kolena



natahuji ruce

v oči se mi vžírá děs

namísto laskavých dlaní zvednuly se

pahýly kostí

ostřejší břitvy



chci se probudit chci se probudit

živote chci se probudit

formulář pro komentáře a názory k textu