poezie a povídky vlado matuška
Jen sčítají se kolena

Lopatky

jsem prvočíslo co nemá fotky

nedělím se

mezi lopatky si nedosáhnu

mravenčí mi

nevyblednu - nevyblednou - nejsou

nejsem

v roli boha

palcem drtím spoušť Biolitu

Zadat se

zadám své jméno do vyhledávače

zjistím jestli žiji



nevím

podle výsledku

možná se nakrmím



právě jsem se vykradnul

/_

na nože jsem se nikdy nepostavil

slabý v kotnících zvrátil se

nože klouzali po mně



holky krásnější na světě

vykroužily mi osmičku na břiše

pupek vysekaný dýchal

němý vším

/_/_/_/_

naše rodina byla prostá pohlazení

možná cizí děti

rasistický děda laskal černou holčičku a dal jí banán

matka byla krásná blondýna

naše rodina byla sprostá

dotknula se mě jedině fackou

nebo jsem schytal blízkost pěsti

se zlatým snubním prstenem od otce na ruce

naše rodina se styděla pohladit a nic nechtít

nejsme úchylní

otec se chlubil že je úplně normální a nechápe sebevrahy

byl si jistý

že jsem debilní magor

co mu zryje záhon a přihrne hlínu k bramborám

_ /

seděl jsem na trůně a zavřel oči

překvapila mne ta tma



slepoval jsem rozpuštěné prášky

dělal pod sebe

nechtěně

přišla rána

Do futra

lidé - vím - byl jsem vám až moc drahý



až zemřu hoďte tělo rasovi

Nasycený anděl

na České

za katem co rozdával jídelní lístek

plným břichům

nabízel jsem slova vlastním nákladem

Cestou do samoty …



vtlačil jsem jeden svazek do kožichu

přímo v místě kde ji matka živila

přepadnutá

hleděla si do náruče

lasice s vajíčkem a dráp nad lyrikou



dychtil jsem

násilně v očích andělské tváře

proběhlo cílem zavedené pořadí:

překvapení - zklamání - opovržení - prázdnota

Matka v kleci

matka v kleci byla svobodná

myslím tím nahou - svléknutou větu z jinotaje

opravdovou klec

a skutečnou matku

osobní matku

a svobodu jako prožívání volnosti





seděla

pravou rukou na hřbetě své levé konejšila svědění

urputně

až flek velikosti koruny hnědnul

-

pamatuješ tu socialistickou kde žena v zemi sází ovocný strom

a mohl jsem si za ni koupit kluka Nanuka? zmrzlinu

brácha v kočárku vrněl…

-

vytrvale škrábala do krve

do kosti

nepřestávala ve šlachách

zbavit se tak toho nutkání

příbuznosti



můj život se za mřížemi načítal

vnímal jsem světla - klopýtala po stropě nemocničního pokoje

zabloudila

hledala zatáčku s chodcem

a já nahý - odkopaný

nechápal že křičím zbytečně





matce přivázali ruce k opěradlům křesla

v plenkách vrzala zuby

projevovala sebe

urputně

držela se na roky

bujela mozkem tučná paštika



někde v břízkách je kámen se slovem

nenašel bych

-

jméno

Ďábel musí být černoch

K mému městu pohánějí koleje

mnohokrát řežou v útrobách země





Všichni hledáme



převracíme bludné kameny



chytáme vítr v propasti



luxujeme barvy z křídel motýlů



aby nás nakonec překvapily



vlastní modré oči









Vysvětlení názvu:

K mému městu pohánějí koleje

mnohokrát řežou v útrobách země

tunelem



a když se podívám z okna

uvidím ve skle jenom modrý oči

nic než modrý oči...

Můj vychovatel na intru a svěrák inspirací popisu

Situace dospěla do stavu kdy si beru do huby svěráka.

Né že bych měl úsměv Lucinky Bílé, ale stane se.

No prostě je to pitoreskní zjevení, ale vecpu ho tam i s kličkou ten ocelový svěrák.

On totiž Svěrák tvrdí.

A to je prapodivné, toho si povšimněte, jak může svěrák něco tvrdit?

A ten svěrák tvrdí, že když je na něj vhodné místo

pak do vhodného kusu se i lejno vejde.

No a právě tak vypadá moje situace.

V mé tlamičce naplno roztažený svěrák

A všude kolem ve volném prostoru lejno.

Chronika obrazů

S talentem bere čas

pastely tužky štětce

tolik je zulíbán

zastavit se mu nechce

zabrán Madonnou Marií

maluje též selce

paletu vyčerpá

brázdí hluboko i mělce

dílo své hotoví…





za kostely řady galerií

města i vesnice vystavují

díla mistrovská

Strava poetova

(platí i za všemi hranicemi)





Aby bylo jasno v potemnělém světě vidících

neohnul jsem pero k vám

jen k poetice malíček posunul se

tak jsoucno moje chtělo



dál vytloukám zrno slov

a na mlatu zpocený

do slámy ulehám

v chléb budoucí

pokládám sen

Převrat luny

Jestli jednou bude básník placenou profesí

vstane společnost natolik jiná

že my dva

a každý kdo je dnešní

zůstane pomateným zločincem...

Panoptikum slavných pokřivení

Kostky jsou zvrácené

šlape pán po údech odtržených

hromadí ave kostí

na věčnost si



ledva kotník smáčí v Rubikon

velký to muž

v krvi po bradu překročil se

v přínosu



selský rozum bobkoví v kalhotách

nese velikán hrdý v čele

až přítel zvolený

obrátí hlavu mince

Cesta hořké chuti

titan okysličí v bílou spánky

v peci žárů zataveni

mátohy bledé

tvrdí

zavraždím

Člověku bratrem

Pod pahorkem voní ráj Evě

plní pysky jedů v slova

nejen

a vymknutý meniskus s vodou dělí se

bratrovrah zatracený pohnil



suky vzájemně větví se mnou

rozpůlí cestu k nebi

tvrdí

panna v hanbě hledá otce

altruistům v dlaně jedou hřeby

vždy

do šířky řvát

náruče vrazit



my holata rozevřené zpěvy červům

zvony přepočíst k tónině mincí

nejen

za Babylón živočišných potřeb jest

jsme nazí





já cítím vinu

Šťastná tabule

Na tom našem náměstíčku

informačních tabulí

lehce mají na krajíčku

nikdo k nim dnes nechodí



tak si vespol povzlykují

jen po chodcích pokukují

za sklem smutně doufají

snad se někdo zastaví



jen u jedné špalír lidí

je taková rodinná

vzpomínají blízcí milí

tak v posledních hodinách



lidé u ní stojí civí

hledají své vrstevníky

a pak sláva ještě žiji

smrt už hrabe na kliky

Znechucení vášní

Sbíráme třísky dřeva

když

utichly plechy bouřek

a touhy jsou

přilepená konserva slin

tam kde

vývary kloubů na pryčnách

zpoceně se

převalují výskané vši

ve sladké špíně

všech našich miluji

se

Strava talentu

Tak už dosti

ať slova se postí

a prožitky stavená

v inkoust krve

čiva tvá

trápená

dál

i bez nich

žije

Genese sen

Déšť má prošláplou tvář

na pokraji pouti Morfeovi

do echa šumí svoje tišššše

řek, tekoucích moří





cesta je prostřená louží

zrcadlí stesky mraky olověné

kruh střídá kruh protíná míjí

houpe skořápkou snění





stéblo ohnuté slzou

teprve najde svou sůl

a ran se skarabeus drží

úrodná hrouda je pod nohama blátem



kalí se mysl střízlivá







déšť nese prošláplou tvář

na pokraji pouti Morfeovi

šumí do echa svoje tišššše

řek, těch tekoucích moří

Lilie dobra

tvoje ruce spojuji

čtenáři

stahuji u tvé řitě strunu

ocelovou

potáhnu ji výš do kostí

vyřezávám ornamenty v šlachy

až barvíš krví fádní dlaždice

zruční jsme umělci v smrti



skláníš hlavu dobrovolně sám

v ucpanou mísu záchodovou

vytláčíš koktail přes okraj

akvarel zákonů rozpíjí život

na pozadí vypálených střepů



vyvalené bulvy zří svět hoven

andílci kolem rtů naráží v čelo

každým mžikem nabalíš si řasenku nature

zalepíš se v slepotu očí

a cep lepkavý pohladí tváře



nevnímáš krásu vznosných těles

a zlomení světla v moči

jen bojuješ s instinktem dechu

na spáncích modrá tvůj tep

prohrál jsi



hbitá plíce kaši vstřebá

než omdlí úder srdce

roznese tělem lejna tvoje

zředěná barvou

povoluješ svěrače





Stvořitel je s dílem spokojený

a úklona výsměchu

patří diváku

patří bohu







za nehty rez

Nevolní

Bolí mne

dřevěná noha

v kotníku

tam kde vláčí

oprýskanou kouli.

Omyl početí

Ráno toužím být sovou

já narozený slepicí

přehrabuji na smetišti knihy

vyzobávám slovo marnost.

Od Svobody k Fildě

(Brno)



Mláďata tančí boj otroků

a v rytmu tleskají holubi

o morový sloup stínuje červen

z České žena směje se

Svobody klíče odcinkaly



kat zve uchvátané na oběd

přidávají nesezdaní do kroku

‚vybíráme na postižené děti‘

pod Švejkem platím pizza dva deset

sráze svatých Petr s Pavel zvoní o střep



zebra nemukla šlapaná soudci

a červený kostel ohnul v zatáčce olovo

zde malované děti vyhlížejí z oken

od šáliny mává děvčátko že nestihla

lavičce proklela babka koleno



mateřinky tlápají neznají akáty

‚matko kde je Nisánek náš‘

rezavé dveře hladí ruce drobounké

a z patra za záclonou skáče Chopin

živě běží prsty parapetem



z Arneho dívka nadšená vypráví

‚já nevěděla že Chile 73 plavalo krví‘

lopata přesypala písek v čas koleček

a zedník sevřel dlaně

ne žal láhev



bar sklepem rozdává chlad

když automat zazpívá o naději

mladík v růžích tvrdí se

‚ženy nechtějí ovládnout psycho…‘

dobrý den pane?

Za obručí

Dnem zdraví život



Stařec zobe červy

-tam kde půda vládne-

po nadějích závitů utáhnul si

z radostí



poslední smysl hmotní

na dřevo klepe









Práh revoluce evoluce



Orel pana berou i hrany

hrudě pnou vrásky hladí

tolik plastikových lidí

co trychtýřem si cestu zametá



mince stvořitel po klony dělí rozdělené

se zbytkem co sním co sním co sním        z můry na straně odvrácené Slunce

cyklony vylepšených odrůd       nikoliv Čtvrtá Říše

barví modrou krev       ještě jest člověk pod člověk jistě



orel pana padne snáz









Vzdušná



Rozlétla se

zvrácená hlava

nad páteří

co ohnutá ví kde ret

zanechat otisk touží



řiď je osud













Sčítám tříště



Za prahy nov klopí vodu

pří boj

solí špíčkuje osrdí

angínou hnisá svět od mý po já

u vědomí

buket čistých vín



chodím chlapec okolo

držím palec míse - na

vážím jsoucna slepá

špatný jsem

nebo třtina špatná jen

v mezích žeber neklíněná





okolo baletí muž

já













Obnoží



Není děvečkou v podkoní

jest královnou ušlechtilých linek

tak dlouhých na jehlách

až kroky pruží v údech

- když obkročí a spanilá válcuje

slabiny hřebců

zkroceni

se zrodíme



šššššt!

je slušná žena

Po šesti

dítěte - nevinnosti

odtržená

vznášíš se nad betonem skákaných panáků

byla jsi panenská v blanokřídlých

odlétáš do léta

Perla

vy svině…





co vám provedla samička vepře



smát se

v umění týrat













hodíš kamenem i perlou

Umocněná dáma kluka

Přiznávám nepřiznané

ponech si mne u sviní Danielo



to odmítá barvy kulová dáma       v rukávu nepřipouští žádné pochyby

kříže odbitého spodku



kdo bude vyzdvihnutý

ten spočítá mocnější body       štychy lebení váhu mincovnice



kulová Dáma maluje srdce

úspěšná je

na karton ukazuje oprýskané slovo staletími

Země

v betonový sarkofág

roní půda kalu

_

dýchala s otci

syny zadusí

Perla

vy svině…

lidi



co vám provedla samička vepře



smát se

v umění týrat













hodíš kamenem i perlou

Vštípená láska všeho míra

Vštípená láska všeho míra







spálit všechny dny prošlé zárukou - dávno již

strávit dny budoucí

v popel proměnit jsoucna

od špíny Zemi vyčistit – lépe pouští projde Slunce



přijmout prach je milejší mi lidí zubatých

vyceněných

co falešní v otevřených dlaních - daních

otočím nůž

vypíši záněty střeva



jednabáseň zůstane - hovno a prach











              Pomně jí se





              život je prase

              když ho píchnu – bude dobře

Naplnění

herec vodí smrtku

smrt povodí herce

_

v půli představení ještě neví

že ukloní se v derniéře

na záchodě

při tlačení

Jazyková hádanka

neposedné děti přivedly strávníka

k noci

nenasyta byl



hltal vše co mu předhodily

a čím víc zpíval --- tím překotněji jedl

jiskry v očích svedl

upoutat uměl - plál

jazyky hbité

rozeklál do všech stran

lidí všechen dobře znal

cestoval



pravil-

kdesi milci za ruce se chytí

slíbí si odvahu když by jeden padl

pak do tmy skočí slepě cval

-nejeden se v žebrech oklamal

když jizvený sám se stal

nechtěný

_

kdysi před léty chodil

a kde chvíli stál

pole udělal



jindy hradby bořil

šelmy šavlozubé v stepi honil

kámen lámal

ba i vesmír stvořil

_

ale dnes již pokročil čas

v oblouk špuntů zasyčel

a zhas

Ostré pidiatury

Ostentativní altruismus



Obrat lovce

-slepýše-

umlátili holí

bílou









Talent (lyrický)



Bič z hovna neupletu

-věřte mi-

snažím se všemi deseti

plavení stejné řeky

Plavení stejné řeky



koníčku vyřezaný padnul jsi na stranu

zaleháš v prachu balenou slinu

zvedni se koníku zvedni se příteli

pojedeme ještě

zacválej



o kámen na cestu zazvoníš nám

vytrysknem my divocí

do hřívy červen polapit

růstem vonívá



jámy ve vodě vykopem

než zacelí v proud chladivý

než tíže perly zachytí v pádu zpět

zažijem barev tříšť příteli





vyřezaný koník padnul mi na stranu

kopytem v prachu hrabe

zaržál









Absurdita



humanistu

na vražedném nástroji

směřujeme do hrobu

-vzpomínáme-

Havle















V koncích svorni



hnou se bolavé národy slepých

my ukotveni v horách převracíme hrudě

a sousedé - to bratři stěhují svou zem

co příště? rodů všech svorností obávám se

společně vykonáme obé naposled

převrátíme zemi

odstěhujem duše













Hrdinové světa řádů



Zapřísaháme - se

nad kostmi rodící prach

-vaše činny jsou větší našich

na vás rodí se svět-

jaká to lež umrlcům tlučená v prsa patosem



Zmizí mladí bez slov

bez namočení štětce - opracování kamene

bez dětí miliskujících první vlhkost v tepech údů

to oni hrdinové dnes zapomenuti - od těch co nad hroby sbíjely přísahy v poučení

to oni dávno nejsou

mrtvo

mrví jsou

a budou další



všichni bojovníci za řády světa

v hrobech obraťte se



čas dozrává k příchozím





Když se bůh pomodlí

V pokoře klekne

Pak možná budou umírat později

fffffftip

Chlubí se Čech v zahraničí.



„U nás v České Republice jsou nesmírně šikovní lidé.“

„Vážně?“ Pochybují cizinci.

„Ano! Například máme nejlepšího ministra financí v Evropě. Dostal za to mezinárodní cenu!“

„To musí být šikovný člověk.“ Souhlasí cizinci.

„Ale to ještě vůbec nic není.“ Přisazuje si Čech.

„My máme chemika který je nejlepší ministr financí Evropy! Tak dovední lidi v Čechách žijí.“

„Páni ten člověk musí mít široký rozhled. Být odborníkem v chemii a ještě v ekonomii, to se málo kdy vidí.“

„Ale to ještě vůbec nic není…“ šroubuje chválu Čech.

„U nás jsou tak šikovní lidi, že náš kriminálník je nejlepší ministr financí Evropy!“

Ze škytáře slov

koho čas kyne dráž – váš nikoli-věk můj

odklepává hodnoty své

třikrát relativní je

s měřením na hmotě



čas ukusuje možnosti

servíruje marnosti





mít rád a mít rád je o několik rád rozdíl

není zlo jako zlo…





v kohoutku samá voda

klokotá

v hrdle žádné zrno neuvízlo

je slepička vařená











Ach bolesti

proč taháš za klouby

pohnout se bez vás bez tebe



taháš zápěstí na provaze

za pravdou slídíš mnoze



barokní sochy ukrývají pathos českým básním

snad i kradou



pánové v kloboucích zeměměří smrt

dívkám otázky se smějí



jak skřivan šlape ve zpěvu vzduch

vyplašený z hnízda

nad vším hemžením

dupe lidství nazývané zvěrstvem



brouček čtyř kol vše živé

jsi temná kámen



farář je hrdina



králíky přehodil přes plot

psa sníst nedokáže

uhořel



modlitbu k cihle pronést

zeď

a výstřel



červený kříž za volantem zvrací

jak vločka bere různý úhel



to spáry cihel

s cigaretou dýmící



tráva před kosou prosí

tráva před kosou





kdo svědomí nevydrží

nemůže být bohatý



už počítám místa kde jsem prožil

už nikdy nespatřím je

do smrti ještě zbývá koláče díl.



již dávno cukr zakvílel hrdličkám

a básník o čem píše

já zná pouze slova









vyvařuje slova (mocný nebo politik)



mocný je hlad člověka v zlata obručí

žrát a žrát

nad hlavy úsměv spokojeně pověsí

žrát a žrát

až praskne svět



rodí se děti s ukradenou historií

kdo by nahlížel



hlavou prorazil jsem hrudě stěnu

kdeže do zdí běžet – směšné bláznu



přišel den kdy se začal bát zrcadla (věk i promarnění i svědomí)

stydko je nad obrazy

jenž nevyplňují včera let











mají o štěrbinu plodnosti víc

víc mají o štěrbinu plodnosti



v letáku z boží vůle

maňásek ukolébán spotřeby košem

zavíráme oči vjemy

po kladně blízkosti







sejdeme se někdy na hřbitově

při cestě za našimi mrtvými

dívko marně toužená

ty co jsi mne odmítala s ú pětím vážnosti života





buničina rozlézá se duchem Vycpávka vata jako buňky které ještě nemají hodnotu

srdce zaplňuje buničina

rozumu přibývá buničiny

buňkujeme sebe - vycpáváme vatou chráníme spokojenost







kdysi se rodily děti domů

zase se budou rodit děti domů

dnes se nerodí děti domů





svobodo vodo nestálá

vodo neklidná

nad každým jedním se zavíráš

v mnoha vlnách potápíš archy knih



nasypat popel do úst

mrtvým nasypat popel do úst







přiznávám se k slabostí

sebe středu

a hoďte svým balvanem svědomí

-nemusím připomínat-

všichni jste bez viny



koule dělová kuřeti utrhla

nožku – pařát napořád

to toužilo vzlétnout kuře mezi kosy

kdys

neudělá zobákem snadný krok

Ženy z pěny

„Moderní“ schopnost ženy



čuby barví koberce

feministky v pokleku přijímají tělo Evy Perón

„tys byla otevřená

všemu novému

a splasklé v postupu-evoluce již nepřipustila

buď pochválena vůle varlat“







Prodavačka



jen dva tvorové se nikdy nemýlí

bůh a Lída

naštěstí pro boha Lída umře



(naštěstí pro Lídu Bůh je potřeba člověka)

Soulože bolestí až máry vynesou

Na konci světa

je holá věta

ne žádný rým

prosté miluji

že prý









Operace chůze





batole svírá prst

důvěřuje v bezpečí

a jak savci hledá struk

na --- štěstí

máma tu je



batole hmátne prut

ne z ocelí mříž zastudí           od postýlky

a šálina naříká v hraně kolejí           pod okny

tam kde tmou se ohýbají           poutě

nemoci žít           jsoucně

životy se ohýbají           nemoc-nic



emoce dětské

skalpel prosí - m









Zázrak vítězné chyby





kyčle kloubené zvou

lůno plení otec

klouže potem v slast

a semeno trhá tělo



uniká zázrak

ubožák vítězí

zmetkuje           syčáček

-nechtěný-







Z vyhnání



prsty střenkují milé

miluji miluji miluji

dužiny tnou snadno

čtvrtí mě v ráji           nepoznán nikdy

jádřinec amputuje

proč

jsem nahý i dnes

matko











Krok Mrtvého moře



mastným oknem

neslaně se krade           odvrací se Měsíc

světlem studeným tělnatí

v prostírání

dva šulini jeden úd





sny opuštěných závitů

paleta černá

prázdní oka

mrtvého semene

v prostírání









oči kradou metafory

v zrcadlo na skle tapetují

řadu slov po pravdu

a já za patvary stisknu

zvíře vyškubne maso

nikdo

v plen Jsoucno z rán

budík počítá své zuby do tmy

mat díra prázdno kaz

Já







za zdmi západy tlačí lidi

co huby plní dobrem

a od vnitřností zvrátí se

tráví

bubínky víří vzduch

ruce vřelé k pozdravu

za lokty nože střenky usmívají

cítí pečeni

jsem cítit







moje láska krásnější smrtky z vlasů

vodila mne jako černoch bavlnu bílou

provaz se Terezka jmenoval prý

bíle snědé lámal

Minatury bez názvu

na hřbitově květy nežijí

vzpomínají

svázané rukou těch...









nejkrutěji stárnou ti

co nikdy nepoznali lásku bez podmínek

Samohrnčířem

Dívka matka rukáv



přes opěradlo prázdné rukávy -

prsy - kdysi divoké prstům co stiskům nepoddaly tvary

a rosily mlékem bezzubé mámo

se zatěžkaly prací

tahaly rohy hojnosti - praskající igelitky

        zavadaly opuštěním - vínem na noc





- přes opěradlo prázdné rukávy

vyšeptávají









Samohrnčířem



hlína plasticky krátká

ohýbám ucho a praská v něm

lepím po tvaru - nedrží - nedržím již

deformuje se pádem o kruh železné hrany



samotvůrce pod zadkem molitan - máčím ruce v kalu

již nesladím se s jílem

mimo masu nevystředím šedivé spraše





nepálená pálenka – samohonka v ulicích vyprazdňuje plno

        čím víc tváří potkám tím víc jen obrysy















nenudí se pokoutník

na struny moucha hraje

v rauši úniku

Evoluce

Evoluce



ptáci naletují zateplené domy

hledají potravy škvíry

hbití lítají

ohýbají zvyklosti





prozpíváme ptákům

prospíváme hmyzu přežití

ztvrdlí ohýbáme svět

prvním závanem chladu kýchneme







Můře



večer plný lampionů bez žáru

netopýrům sítě do komínů

a tobě vonící zadek



i smrtihlav chce užít

Vyčištění druhů

všechny smrdky seřaďte se v jeden šik

zahoďte namáhavé kosy

vypusťte plyn

v konečném řešení LIDSKÉ otázky



Zemí zavane čerstvý vzduch





filantrop



k pondělnímu ránu po veletrhu ti posílám jednu lidumylnou

lidstvo - omyl

Ohrožený v soudu

mláďátku pandy vypíchnul očíčka

blboun nejapný

závislák na bambusu – sexuální lenoch

každému co si zasluhuje



dva mládenci utopili matce dítě

podrželi tělo pod hladinou moře

ke dnu padlo nehnuté

- přestala kojit

dostala chuť

sympaťáci - delfíni

úsměvy

skoro lidské

Na suchu

/_





na suchu

kačena na mne syčí

zítra budu mít dva

včera čtyři náhrdelník – korálky žluté

bóje

z plastu kolíkují prostor toku

čističky trouba

krysy pojídají zbytky – nejen

lidské

/___________________

/_





zdál se mi sen mnoho živý

až jsem hýbal jazykem



palce nohou u úst

vymasená těla skladovali neforemné



z druhé velké války by dnes každý dvoustý

málo

ne - nesčítám hrušky s jablky

sčítám kopy velekopy palců u úst

Kormidelník smrdí v podpaží

exekuce optimisty

hodina chrámového loučení se s ateistou – plíží se

ležím u bedny



obrazovka

černá – bílá

pupek světa

masa tuku se mi chvěje každým dechem života



zbytek vyvržené velryby na písečné pláži

chvěje se

- ale už je mrtvý

každou vlnou se obnažené bílé maso převaluje

nabírá -časem oblá- zrna křemene

na okamžik se stávají součástí svalů a tuků

sotva dokážou v rosolu vmáčknout důlek

už je zpětný ráz vody vrací mezi miliardy stejných

miliardy malých

zapomenutých

příbojem oblých křemenů



tam a zpátky

monotónně

ve slaném vzduchu pach



já chromák skryl nos v podpaží

spolknul jsem sladce slaný rozklad

Na pipetu se životem

na pipetu se životem

bezvzduší přisáté



chodili na houby s prázdnými košíky

prázdné nosili domů – ty koše



_

rodina

děti se rozprskly

kdo najde krásnější - volá do lesa otec

plastovou láhev



tam kde mech lehával

s průzorem do dálek

kondom a tetrapak

Ztěžka

tlusté srdce tenká plíce kolaboruje se smrtí

od narození

střevo



slyšel jsem že každý živočich má stejný počet úderů

jen kryse bije rychleji než slonu



člověk ve čtyřiceti má odbito

a většina z vás poznáváte nový stav

jenom já jsem už od narození živý z pokroku vědění člověka



po čtyřiceti se zrychlí vnímání toku času

možná jsme už mrtví?



a co když stejné co úderech srdce platí i o hovnech

všechna svá hovna už jsem dávno vysral…

_///

_ /



psal

bych vytvořil

a vynášel v zubech

vzhůru jsem

člověka



všechna poslední kapka vyschla

překvapený po každé chtěl

mačkal se ženami

mačkal se kamarády

plodily

mrtvé moře





původní text





_ /



psal bych a vynášel vzhůru

jsem v zubech udělal analfabet

člověka



všechna poslední kapka vyschla

překvapený po každé chtěl

mačkal se ženami

mačkal se kamarády

plodily



mrtvé moře

Projektovat se

na sklo pokoje obtisknul se pták

mi

my

na místě stupnic tvar zobáku slina

narazila

křídla sychravá

vidí odlesky světa



přemýšlím

o prostoru – letu – zpěvu

projekci třesku nebo strun

Hravý dyslekťák

mně mně mně ta koza chcípla hrubice palice

rozstrkaná spojení videl pra se

an ryje

černé perly alfa beta

skládá řezník básníka

Více buňková evoluce

žiji díky parazitům

zabydleli se v lidstvu

líbilo se jim v člověku

v buněčných stěnách měnili savce



získali výhody naši předci

mutovali

pro šikovné parazity

hýbali námi

až ovládli zemi

skrze člověka vymýtí

vykleští



děkuji parazitům že mohu myslet

děkuji parazitům že mohu cítit

děkuji parazitům že mohu psát

děkuji parazitům že mohu parazitům děkovat



děkuji že jsem ušlechtilým člověkem

Nejvyšší princip!

Nejvyšší princip!



vletěl jsem do komůrky s dírou v podlaze

ubíhaly kolejí pražce

průser



na hrbu v tlumoku nosím sbírku své poezie







K hroudě



více moře!

křičel jsem s pohorkami na mříži kanálu

když zavírali hospodu Na dvorku

a siréna mezinárodního dopravce spustila spícím čelem

odstaveného řidiče

Doteky umaštěných bříšek

ze strachu

nalil jsem chlór do svěcené vody

aby špinavé ruce věřících se očistily

dezinfikovali se se svojí modlou

za nehty si byli rovní

inertní vlastní evoluce

nepřijali tělo



bezbožná většina si může podat ruce

přes nákupní vozíky

umírá jenom jednou

Po betonu z ropy utíkají kuličky

po betonu z ropy utíkají kuličky

základní školy čas důlky překlenul

cvrnknutí

pustil všechno do kalhot

chlapec ještě s koňmi si hrál

za hřívu a teď v pórech kamene zanechává ostrůvky masa

játra na tisíc ok kreslí umělecké dílo

je abstraktní

nezařadí se do galerií

předjížděl když odbočoval



chlap po cestě rozhazuje prach

aby nasál co zbylo za světa

Hrabou se ve mně rukama

hrabou se ve mně rukama

jsem zvědavý jestli najdou



co jsem



k čemu

ženo



slepé střevo bylo prach dřív

než jsem miloval

zanícené



schovává se moje štěstí za předkožkou?

a co duše je

mozkem utlačený nádor

Jak maluje chlad

vypálené dlaně

krvácejí v růžích



dlaně laskavě v led ložené

toužící hřející vtisknuté

bortící částečky kreslené

ničí krystalů krásu

ve vodu rozpouští



studené tekoucí slzy

dávají prohlédnout v mráz

chladně zvoucí krajiny



vypálené dlaně v růžích

to prostoupené teplo celým tělem

znovu a znovu zarůstají trním

krášlí se lístečky okvětí

a až úplně zacelí vpád vřelosti

stanou se neprůhledné vně i do herců

zůstane jenom ledová krása

ach

tolik okouzlující



A mě zebou ruce...

Fosilní bída

Došla šťáva

zastavil se píst

a velké, dětské oči

v každém kotku hnis a moucha

nastěhovaly se do dětských pokojů

z Afrických savan





Epilog:

Zajímalo by mě kolik musel dinosaurus zhltnout kilo zeleně, aby automobil mohl ujet kilometr. Jak dlouho muselo svítit slunce na stejnou vzdálenost.

Dům křídel shořelých

Slunce bez skleničky

na papírovém tácku

dopisy bez inkoustu

závidím oči vazalům

lásko

shoříš



ponoříš oheň

a vykrouží srdce sup

na stráni pahorku

zrodí se krev

přijetí člověka

i setnutých hlav

Poetický homo

Právo

Spravedlnost nevidí úplatky,

ale dokáže je zvážit.





Ušlechtilá krása

Královna krásy

má ráda

toulavé psy a

hladové děti.





Sociální síť

Z celého města

o sociální dávky

přišel ten

co je nejvíc potřeboval,

mentálně zaostalý.

Neumí lhát

blbec jeden!



Čistota půl zdraví

Lékaři

si myjí ruce

nad pacientem,

navzájem!



Bílá vrána

Vydělal na burze

čtvrt miliardy,

teprve hned po té

co odešel z vlády

poctivec!



Volnost

Jsem pocit

volnosti

z rychlé jízdy

na pouličním osvětlení!



Ušlechtilá krása (komentář)

Královna krásy

má ráda

toulavé psy a

hladové děti.

(Člověk se diví kdo všechno hraje v NHL.)

Odstíny snů

Déšť má prošláplou tvář

na pokraji pouti Morfeovi

do echa šumí svoje tišššše

řek tekoucích moří



cesta je prostřená louží

zrcadlí stesky mraků olověných

kruh střídá kruh protíná míjí

houpe skořápkou snění



stéblo ohnuté slzou

teprve najde svou sůl

a ran se skarabeus drží

úrodná hrouda pod nohama blátem



déšť nese prošláplou tvář

na pokraji pouti Morfeovi

šumí do echa svoje tišššše

řek těch tekoucích moří....

Voliéry

tvar



na kameni otisk potoka

zkušenost kulatá



je příjemné tě uchopit

těžké odnést







bych



pamatuj na květiny v kabelce

na srdci složené

pamatuj na květy v kapse nohavic

pamatuj



za setmění navoníš sny

smyčky nesplněné







život



starost běží po stínu

zastaví se o vlas



odstíny zamknuté v jednosměrce

váha repetice čas



s úlevou otočíš Zemí

mnohokrát

nejvíc naposled









voliéra



peřím češeš oči

pokládáš barvy za obzor perutí

vzduch překlene plot



dlouhé prsty v oříšku…













mozaika



kámen

na hlavách nese dějiny

rozložený na kroky

tam kde člověk



myslí vznešenou

nevnímáš

Útlost podzimního času

běží po listech v pádu

v korunách se zastaví

bílý šat paprskem roztrhává

den po dni paží útlejší



léta z léta vlétá žena

pod zimní

Mlžná dívka bloudilce

podemnou ulehá víla

abych byl přesný

mezi námi její matka leží - patry



viděl jsem ji tančit po listech padajících

a tepal verši kroky

paprskem trhal šaty mlžné

oklepával cestu z rosy - by nezranila se

- a nezranila se



rudé koně lechtat - neumím

příbojem pouštět slinu z vily

létat na křídlech placených ptáků

ni jazykem dělit jedno ss$ ve dví

- to vše neumím

Pokora v tvrdosti

Ještě pálí stopa v sněhu chodidlem

ještě se bojí boha

počítá bosé střední věk

hladem se kopou do zadku

_

v kamenném valu dívka půlí tele

sekerou smyslná tne

úsměv její bratr si kupuje - ukradeným křížem

_

štvanec zběsilý proskakuje trním – biskup korunuje vše

v patách smečku lidí - na rtech puká jim Bůh - hluboko

jezdci chvěje se vzduch

_

panna stoupla do krve – vlahé – lepí se







_

a dnes





Volná inspirace filmem Marketa Lazarová, který je tvrdou básní, natočeným režisérem Františkem Vláčilem v roce 1967 podle stejnojmenné knihy Vladislava Vančury.

Koňský trh

momentka






Japonci nechají hlavy na Muzeu

tváře se mačkaly s mostem

-bufet-

Babylón jazyků ochutnává klobásu - Svatého Václava

_

metař vláčí vozík s vyhrazenou přestávkou - kam se podíváš?

úředníka nevidíš

Poměrnost lidského pojmu

stromy rostou srdce s letopočtem

pukají v buk hluboko - Jana a Jirka

jména spočinula spolu

jimž dnes těla leží daleko



Jirka zpráchnivěl v náruč Mary

kůra v jizvách smůly roní – jantar půlnoční

Jana dosytila červy z Mohameda

to jen nadpisy stálosti neznají - lidský čas

Touha po zpěvu branky

jsi sadem bzučícím v květu

nebo sadem sladkých vos - tak útlých nad žihadlem

jsi jablko i hruška s vykousanými důlky

jsi chladivou korunou v pažích a listem píšícím ešššš v utěšení

jsi vánkem s trávou pod hlavu a mravencem v zátylku



jsi zahradou oplocenou plaňkami - plaňkami mořenými Sluncem

a s brankou v kameni sazenou - co panty zpívá

jsi dívkou ženou

jsi?

jsi mi opravdu sadem? a zazpíváš mi rezavým zvukem otvírání?

Nakoupit si pohledem

jít cestou za obživou – nakupovat

park

_

okolí lavičky nese přítomné stopy savců života

vína tetrapak

rýplé srdce -podobenstvím- žena v ohybu přirozené kopulace jen šípem probodnout

_

zelená klenba ovinula Svitavu

-vody-

povlékly se samosprašným samodruhým hladinku kalnou si znehybňují

_

oči již z dálky mi spoutávají v modré plněná hýždě

z blízka je stéle hezká i když ne tolik co z dálky let

(kdys - to jsem ještě neuměl kříže do dvaceti spočítat

povalil jsem ji v příkopu do Kladrub a pokoušel vše co v příkopu noci - je v moci)

pod mostem kde bezdomoví opilci močí - dcery házely kamínky do kruhů

usměvavé mne oslovily

„skáčou?“

posílám odrazy před uzavřením prchavého

_

u Vietnamců jsem překvapený zrcadlem

na kolo tepláky objíždějí břich

hýždě v modré teprve plněná docházejí průvanem co bylo













v průvanu dveří skáčou děti dvě do deseti - věkem

„nezavazejte“

okřiknuté matkou

má štěstí - třetí v kočárku čtyři končetiny zlomené

Obalovaná

„napsal jsem básnickou miniaturu o vás a odběru krve“

podávám nevzhledný žmolek papíru přes krásu krásné



-

loupl jsem oči zdravotnici okaté

vzala mi krev do zkumavky

-



„ale vám se to nerýmuje pane!“

Čtení a ze čtení; nesečtený v ubytovně; benefikce

_

záchodky nesnesou děravé boty básníků



_

vodí šálinu na konečnou       Nemocnice

      ve smyčce

víc lidí vystupuje než nastupuje…



_

na jevišti intelektuálové nebo herci

i      pes - oříšek jedno ucho sklopené

opakuje se mnoho hoven čí je to vina?



_

„mohu tě požádat o intimnost Alice?“

„ano“

„přidám si tě na facebooku“

úsměv - polibek



_

chudou zdí ubytovny vzlyká dítě

já uměl hezky plakat k něze - vybavuji si opravdové?

jaký jazyk u-tišení používá matka

- nerozumím



nádražím vagóny v ohybu naříkají

řadí je podle trasy a cílové stanice



_

chybí mýdlo ručník neteče teplá voda

nad vypínačem světla někdo namaloval jednorožce

Tak akorát Anglický park

Rozložení



na červeném buku jeden list

od jara poslouchal šumění

zežloutl zrezivěl

nebude sám



strom co si pamatuje osudy zámku dovršené

děveček podkoních i těch v krajkách jimž mléčný prs nevoněl matkou

rozložil se věkem do louky

lokty z půdy odráží



šplhával jsem po pažích a kolem krku pevně držel vítr

houpal se v sedle prstu

a s kamarády ohýbali pod korunu

rázem vystřelil jednoho

z ramenou cukalo mé první lásky

půl divoké půl tajemné čtvrt cigánského…



zežloutlo zrezivělo dovršené

a lidé chodí s podzimem po kořenech

kmenům měří břicha

generace

- zrovna já to viděl







Vyšlapané



pěšina si pamatuje kroky

a paměť je její existence která se posune jen opakovanou chybou

žije z rosy zachycené ve stéblech a plátěných bot

žije cestou

od od

k k

třebas i po stovky let

první šlápota už není vidět ale znát je



čas ohýbá dobu

jednou lidé postaví most nebo chleba pekárnu

lavičku posunou

rybník se protrhne

pěšina ztratí své místo a paměť kroků zaroste







Plácek



mezi stromy plácek daruje stín

když kolem června dusno

my vzduch v kůži posílali

a mezi pruty vstřelili radost



zarůstá počítači







Vykradl jsem svoji povídku





Občerstvení



zaplněná sklenice vykusuje poslední vlhkost vzduchu

spojuje drobné kapky ve sražené slzy

a ty pod svou tíhou rolují dolů

na můj stůl

na vetchý překližkový tácek

a s grácií sobě vlastní přikreslují novou mapu

mapu mé žízně

vkládají ji mezi již vytvořené obrazy

opilství minulých









Stařec a pivo



sedí aby viděl zastávku i výčep

má své místo

kmet

vyrušený z němoty otázkou jestli napršelo

- jeho oční zornice panicky hledají správné myšlenky

které ne a ne naskočit do bouřlivého proudu přemítání

ruce se mu chvějí nadměrným vypětím

-jestli napršelo-

opakovaně si narovnává nohu

aby ji hned skrčil zpátky hluboko pod židli

-hříbky napršelo-





pozoruji - ohmatávám podstatu světa muže z chaloupky

jehož pes zajde domů jenom když tulákův hlad nejde vydržet

světa kde slepice už dávno nenesou a přesto se nikdo nenajde kdo by zabil a uvařil polévku podstatu světa neustlané postele

postele vždy napolovic prázdné a ani z půlky plné

podstatu světa kde na stěnách žluknou svatební fotografie

obrazy

na kterých je zachycen hrdý muž s širokým čelem a vysunutou bradou

-on-

mladík odhodlaný prát se s osudem nesčetných překážek i protivenství

a vedle něj stojí žena s pokorným výrazem následnice a jemným náznakem šibalství



esenci světa kde nad stolem zůstala viset prázdná objímka

mouchy krouží zbytečně

již nenaleznou svoje slunce

ze světa vzpomínek na ženu kterou od plotny sebrala zem

sebrala ji od stolu

od vychladlého lože a dávno ji přikryla hlína

ze světa kde vrcholem týdne je úterý

-den -

kdy zajde mezi lidi na ta svoje dvě zvětralá piva - neperlivá

ze světa kdy za stolem s nadějí doufá v oslovení

kdy celý nedočkavý touží po otázce o počasí

o houbách



- sedí dlouze

přeje si aby přišel vrchol zábavy celého týdne

sedmi snů

za každý den jeden

sedm nadějí osamělého člověka

který musí týden doufat jestli náhodou

náhodou

      nezaprší

Zimní

vločky snášejí ticho

ušpiněnou nocí září lampy – pouliční pomeranče

zapřahají do saní do ohně lící

žijí ti na vesnici



ve smrčině zastavíš sedláka postroj

nepoznáš větší ticho

nepípne mráz

spočinutí svá místo smrti neprozradit

schoulené do jara touží vtéci krev

Chorál

Chorál



sloup samá tříska

plastový kvádr a dráty

trubek znělka



za každým plotem každý pes i čubka vyje

údolím zní tribuny Potůčků

ze společných kožichů společenství

úřad Letovice oznamovat bude



pravidelně v tenhle čas na povel

okna v ulici otvírají uši

páníček i panička hlavy vyklánějí z kuchyní

marně

přes psí chorál - hymnu slova neslyší



„na Letovickém úřadě v kotci zaběhnutý…“





PF



hlavně zdraví říká se

zdraví je to nejdůležitější…



PF

já štěstí – pocit přeji

neb raději budu šťastný umírat

než se trápit a vědět že

zdravý tvrdě po mnoho let

Nerozum-umím

Nerozum-umím





v náruči křičí - pláče

ukazuje za hlavou matky



míjím rychlostí dva kroky bytostí

úkosem pozoruji ženskou šíji - labutí

- pletenec žil - spletenec krve - plete slova

‚co si myslíš?‘

na zadek dopadají



v dálce na dlažbě leží hebké - cosi

‚hej hej hej‘

volám tu co nákladem neslyší



zvedám plyš

už dávno jsem zapomněl jak příjemná je dětská hračka

jdeme si – tentokrát naproti

podávám

tam kde pramen soli přebírá si děvčátko

všecko



kdy je čas dceru synka poučit

o vařiči

‚lidé jsou zlí‘

naprázdno prošlo moudro mnou







Cesta do hlavního města



telefony přitisknuté k uchu

dávý

stres

dehet

člověk mezi lesklými sračkami obchoduje

spekuluje

krade



v České Třebové jsem pomohl do schodů s kočárkem

jediné hezké co jsem si přivezl



i když? se mi líbila matka bidlovská

myslel jsem si křemen a zase jen blyštivá cetka

- jsem

Pohlednice ze sklepa

pavouci jsou neklidní bude bouřka

kočkují se - nebo snad pavoukují?

zrození hra smrt



přiletělo několik masařek

hledají zvíře

co unavené šetřilo dech v chládku

naposledy



namáčím ruce v šligru (hustý hliněný kal)

roztáčím kruh

hmota filmem prokluzuje – roste

dočasu užitek



jednou chci jako unavené zvíře zemřít v chladu

Zvednuté oči čtenáře

chlápek stoupá po schodech

pozoruji - nepozorovaný i jeho psem



pohorky kulatá lýtka

ponožky v půli



hlíny val přepad

kde nepřepadá a úzké schody

u paty hučí voda propustí



už jsou výš než moje oči

čekám až vystoupají

až spatří plochu zadrženou

cítím jejich očekávání – čekám



konečně stojí na hrázi

hledí k západu pán a pes

a já vím co vidí







Zvednuté oči čtenáře verze II.



chlápek stoupá po schodech

pozoruji nepozorovaný i jeho psem

jdou objevovat



pohorky kulatá lýtka

ponožky v půli

batoh napíná přezky

co potřeby k přežití bez šelem nese

v dostatku bez lidí i tři dny

možná vydrží čtyři



hlíny val přepad

kde nepřepadá a úzké schody

u paty hučí voda propustí



už jsou výš než moje oči

čekám až vystoupají

až spatří plochu zadrženou

cítím jejich očekávání – čekám



konečně stojí na hrázi

hledí k západu pán a pes

a překvapivě jednou vím co vidí

Ráno 23. 7. 2013

břesk uší

když světlo odráží se od nebe

ožil frustrovaný kos

alkoholik



hlídá třešně kvasící

červ nevrtá?

majetník radosti

až k smrti v rauši by nesežral



ožralý to pěvec do oken

seká brzdy osobního vlaku

a sousedé týraní přírodou

na štěk podobní rozkazů

zavírají byty svěžímu vzduchu

energii ukládáme do výhybek

V mateřské školce jsem byl na botníku kuře

V mateřské školce jsem byl na botníku kuře





na půdě fakulty filosofické pustil jsem mince po hraně

zapadly do stroje

mechanická ruka mi podala Coca-colu

a pásově separované kuře

chutnalo

Dnes u řeky na cestě

prsty jakoby chtěly člověka stisknout v pozdravu

nepřirozeně

na cestě

na živé trávě vedle řeky

jsou modré břichy k nebi

z pod černé plachty trčí

Sdělovat

Sdělovat



mluvit tak aby mi rozuměli

mluvit tak abych rozuměl sám sobě

a kdy všeho vyslovím nejvíc

-protlačit mlýnkem na maso-

vyslovím-li



matka s kočárkem se očima domlouvá s řidičem

muž zastaví

_///__

/_



jednou mi padne země na ústa

stisknuté jizvy protézou

poprvé uslyšíte

snad



ticho

na kolejnici jeklem mlátit

Tři kluci z hrnčírny

proběhli tři kluci průchodem

pod věncem staré hrnčírny

pod vlaštovčími křídly

co každé léto vylepšily mladou slinou

na kočičí hlavy ulice Česká

kde koně nechali úrodu tátova pařeniště



jejich kolena nedorostla školce

strupy proti tetanu

divoce letěli k volné řece

lodičky z papíru křtili vítěznými jmény

povzbuzovali ty svoje

opřeni o stěnu domu báby Maňouškové

nakláněli se

a zastavená Křetínka vracela proudy



nad tou slávou namočeného papíru

můstek

a slepice vznešené se procházely

ony byly vládkyně cílové čáry

na jedné noze

se přirozeně divily

kvó

chlapeckému radování i zmaru



tam opřené chlapce loďky opouštěly

nemohli je doprovázet

k rozpadu

hurá!

do dalších závodů



vzpomínám

někdo mi do čtverců trojúhelníky skládal

a můj křehký parník nedoplul

ale byl krásný

Na čarodějnice hotelová párty

Na čarodějnice hotelová párty



vycházely z podzemí

Slovenky otáčely

tváře

se

zrale a sebevědomě



pozoroval jsem orloj

bohyně

stoupaly se sklenkou vína v ruce

nepožehnaly mi





Snímek - Kvíz



vrhali jsme kostkou na otázky

pohádky

Sůl nad zlato - čí verše zněly básníku?



smáli se mi

- přihodil jsem hrsti

posolil zdravé zuby vtipem

„já poezii nerozumím

já poezii píšu“

a smáli se mi zdravěji

až se vozíky třásly



Slavnosti sněženek

víte že invalidnímu vozíku nelze vypustit duši?

/_________________

vracet se

přistupovat

prořezávat nebo větvit



milovat paži pro paži

nečesat plody které může nabídnout

sevřít

utrhnout

rozdrtit



větvit

divoce hladovět

Kos bere koupel

kos bere koupel



visí ve francouzských holích

snaží se rozmáčknout plzáka

škodlivou invazí představuje novoty

pohybem připomíná marionetu

chybuje míjí se

stařec

znám ho jako otce

Jaké to je být takovým plotem?

chytal jsem pstruhy na plivnutí

nespolknutá návnada se mi rozplynula



brada vratidla musela klapat o dobu

když voda zase hnala práci

řekou pod nádražím vystoupala kola

ukradená lidmi co spěchali na vlaky

u cíle ukryli svůj stud



od mlýnu vyštěknul do špice plot

pro radost majitelů sčítá kroky chvátajících

sčítá ujeté couráky

aby každý večer podal hlášení člověku

uspokojil ho



jaké to je být takovým plotem?

ohnout stoletou cestu pro – vytlemené já

přitlačit lidi ke kmeni lípy

otřít je o boží muka



chytal jsem pstruhy na plivnutí

pozoroval tonoucí vrásky

Tři momentky

/_



mateřské děti drží palce vlkovi

vybarvil se





/_



dělníci šroubují válečné stroje

modlí se společně

„naše práce zachraňuje životy“

klečí - utahují matku ořechem





/_



vzduch se tetelí nad pouští

nastiňuje morgánu vody

velbloudi zvedají obě nohy pravé pak levé

lidé hledají

stěhují se za

Od Svobody k fildě II.

Prolog: Obraz najdete vždy 14. září, nebo 28 září, před podzimními volbami na Komenského náměstí v Brně







Od Svobody k fildě II.







Tatíček Masaryk

ruce má sepjaté

na zadku tře si v dlaních



na žule leštěný

stojí si kamenný

zvysoka zvysoka hledí



pod patou věnečky

šerpy si prohlíží

pokrytci volení

pro lidi žijící



kamery poddaných

kolena natočí

slova se rozplynou

v poctivé osudy

kola se protočí

ach synku synku

bije ti do uší

tatíčku

Masaryku





ach té slávy dneska je tatíčku

a šaliny s lidmi zvoní

a hoří v kolejích

a hoří v mlze

chrám na cihle pálený

v zatáčce hozený

od Svobody k fildě

Kurví et kurví

Velikonoční



Obnažená náruč svatého Petra

objala děti z celého světa

a strejda v bílé šprcce Afriky

žehná lásce