Vrátíme se a najdeme?
Jaro je!
Nebo věčná zima - již panuje?
Petrklíč puchýřuje cestu
v betonu ode zdi ke zdi dcer, matek, vnuček - zamknuli jsme
panty našich blahobytů
posun planet vyvrací
kde zaseješ aby dál stačilo
náručím žít?
Moranu dítka nevynáší
Smrtce prázdnou slámu nesmočí
koleny vymknutý najde klas
zvony hejna zahlušil vrány hlas
krmený zbytky od člověka
od tradic
odletěly
_
v horizontu slyším brousek
bohatě zpívat
na hlavák
prasata pokládají oka
hlídají rozdělení žita v rypáčky poslušné
_
podsvinčata zaběhlá - zasraná - injektují žíly
stydí se za slabost děravého horizontu
stydí se jizev pupečních
zaškrcení ukryli v kout
-bojí se ohanbí studených pout-
vysvobozují se na hodinu na minutu na kojení
hledají archu výmluvy od hradních sviní
_
prasata pokládají oka s korýtky
mlat blahobytu
podsvinčata v nich rozpouští se žita
jazyk přeskakuje
z tůje sluje
špinavý pán - čistý sluha
vypálit
Konec rovnoprávnosti
Na potápějící lodi
u záchranných člunů
hystericky ječí
feministka
ženy a děti, ženy a děti!
V bezpráví je násilí jediný průchod spravedlnosti
Představuji si mozek ministra vnitra jak teče v lisu lidu
zbožňuji tuhle představu
vidím ministra zahraničí usínat v mrazáku
zbožňuji tuhle představu
vidím jak spoluvězeň strká kůl do prdele ministra financí a ten praská
je nádherná tahle představa
toužím od varlat půlit předsedu vlády
úžasný akt
slyším tisíce propisek v hrudi prezidia se zalamovat
zbožňuji tuhle představu
Až se provaz utrhne
Množné č. Historická
mocní vodí smrtky
lidé naslouchají - krky dlouhé aby jim neuniklo
poctiví sobě - provazy marionet najdou dřív
sami jsme si sobě
Až se provaz utrhne
jak vysoko chceš být
když úrodnou zemí kráčí šibenice
až zemřu budu hrdý že jsem vzdáleně patřil k vám
lidem
ano byl jsem lepší
byl jsem psychopat!
Angažovaná
Zákona dárce
sněmem údy tleskají třou se ruce
falešná křídla ptáků neprokrvují se - modře šálí letem
předkožky vyhrnuly mezi bufety smočit si v maně
touhy kapka ostře čpí
rozmnoží se
- filcky
_
falešná křídla ptáků neprokrvují se - modře šálí letem
Angažovaná
z modrého nebe modří ptáci útočí
údy lidí plandají svěšené
postavte píky vzhůru
utrhejte křídla strakám
Sebrat si
Sebrat si
močit do umyvadla zanese odpad kamenem
nepoučil mne otec
zato jsem schoulený do opěradel křesla špičatými lokty kryl pláč
stejně mi lež -zbabělá- utekla
?a pak že má krátké nohy bílá žirafa věčně u smetany
šíji ohýbá elegantně
jsem opuštěný
jsem za hlupáka dnes
původní verze
Lov na živě
kdy ještě lapka a kdy už šlechtic?
v parukách vybírá mravkolvy
kdy občan právem rovný občanu a kdy již černá limuzína za červeným bodem?
kdy ještě chodec uskočí?
panáček zezelenal – klepe se slepeckou holí
to otázky
močit do umyvadla zanese odpad kamenem
nepoučil mne otec
zato jsem schoulený do opěradel křesla špičatými lokty kryl pláč
stejně mi lež -zbabělá- utekla
?a pak že má krátké nohy bílá žirafa věčně u smetany
šíji ohýbá elegantně
jsem opuštěný
jsem za hlupáka dnes
kdy ještě homosexuál a kdy už mnich?
- kdy už v náručí svatého Petra - náměstí- trhá preservativ bílý stařec?
kdy výběr vhodného partnera a kdy genocida? – říše městu a světu
kdy ještě moudro a kdy už dobro
ptám se u odpadní roury
ptám se
špína protéká prsty nohou
Adamov je
k Blansku tunel
na Brno tunely
Adamov je
kde liška podšívá
odráží prasátka
- v koryto - Svitavy nepronikne napřímo když zima -
byty
schodů
všude schodů
matky železné srdce tepe v igelitky
protahují se
šlachy
Býčí skála Údolí práce
dělníci vynaloží víc energie, jsou unavenější, žijí v horším prostředí, kupují nekvalitnější potraviny, požívají méně úcty, častěji vážně onemocní, dřív zemřou
užiteční jsou
rudá propaganda a statistika
stromy keře ozdobené plasty
povodně 97 svíraly linku
rostou košatí nejasní
úkaz
na dně údolí bezdomovec otvírá chatku
kůže na rezavém háku
Z pohádek
zima o dveře zavřené rozbila si hlavu
po thé zaklepala
jen dva prstíčky si strčím a hned zas půjdu
navlíknul si těžký kabát Hi–tech raný kapitalizmus
na košili - shrbil jej
povisnul rameny
slušný a dobrý otevírá vstříc
_
na polích rozmetané ryby
mezi hrudami hlavy cítit
okoun na hřbetě ostruhy zaťaté
vyklovnut je
straky co by chameleon od rudé po modrou přepínají
strunu
nevidíš
Pravá žranice
bohatý stůl hostí sobě potřebné
všechno je erární - vykrmené kýty
sprostého lidu nepustí - postí se zdravě mocné
stříbrné nože
vidličky prodali - pronajímají často svoje sobě
mlaskají
„my jsme zárukou demokracie - svobody
bojujeme“
cinkají vidličky
kultivovaní jsou - rypáčky v porcelán přímo nestrčí
křepelky nože řežou
Volný rovný vínem
v Paříži můžete rozjímat kavárensky
hlavu opřít o dřevo emeritní gilotiny
pansky objednávat
volný rovný vínem rudým
bratrský k sobě
zajiskřit přivonět poválet - hrdlem prolít
na zdraví
máš-li čím zaplatit
Bez názvu
/_
vypadá to jako šlehačka - píšou šlehačka
pak to bude šlehačka
v úrovni očí
toužím konzumovat
filozofické pravdy
- šťastný vstává do tmy
šťastnější tmu řídí
(původní verze)
/_
vypadá to jako šlehačka - píšou šlehačka
pak to bude šlehačka
v úrovni očí
toužím konzumovat
filozofické pravdy
- šťastný vstává do tmy
šťastnější tmu řídí
kvičí to jako svině - chrochtá to jako prase - válí se to v žitě jako prase
pak to bude člověk
elita
ji setneš poslední Darwine
Jen z dokumentů viděl
velké černé prdele matek vystrkují
pánev - verpánek
světlé fleky kůže doutník zabalují kapitalistům
Havana to je
JUDr Fidela ve stínu vyživuje hadička zavedená
bílý rum
bílá cukrová třtina
ve větru
Zátoka Sviní
stará amerika kolíbavě převáží turistu
ostrov a svoboda
Variace na olivy v lisu
Variace na olivy v lisu
tolik bolesti ve škebli tepe
než se perla zrodí
snahou vypudit kámen
jenž na sval slaný tlačí
v nepohodě
v obraně
obaluje hrany – živoří se
se nesmiřuje
aby pak vyloupená
nad bradavkou
nejednu svini zdobila
Caesar si pomaže tělo
Darwinovo nepochopení vůdcem
kdyby národ židů kuřinci se podobal
snadno by se řešilo
jemnocitným
na lince za hrdlo - na háku nepíply by věčné skoby rypáků
vnitřnosti do polívky malíři
a strojově separovat bílé maso krmenému nádoru
vegan házel
zatím jsou pogromy dokonalou evolucí jednoho kmene
že by byl opravdu vyvolený - vědci spisovateli filosofy bankéři
a zbytek homo degeneruje-me
Páčení básnické obce
tlustý střevo vyhozený na tapetě
tlustý ego čouhá
já
je tlačím do tenkých
zlatý žíly uřezaný
smočím pérem obdařeným
pálím tvrdý disk
výrony
sám si honím
sám si utřu
a sním
si
s ním
o štěrbině mezi pysky
intelektuálům sevřeným
ochladilo se
ochladilo se
zatahuje pod kůži
necítí - obrácenou tukem v ně
vydělanou
odtékají emoce
v rudém plátně bílé souhlásky socialismu
oslepují zuby amerických úsměvů
bubliny
strojově separujeme vše co se hýbe
rozumí
věří
Ocelové echo
na vedlejší koleji je naložené ucho
chlápci s jednou nohou na stupačce
připraveni uhnout - seskočit
mávají praporkem
bojí se železných nárazníků
dýchají při kontrole
ocel na ocel
posunovači řadí klícky v přesné kalkulaci
ropa do tanků
zrní do prasat
vyvolení do komínů
jó - budeme zase třídit hrách na stěnu
jako když luskne pane Mendel
mám ucho na koleji naložené
v lihu
třesk
bojí se ocele na ocel
V pravém rohu nastupuje západ a v rudém Gothaj
rád jsem konzumoval dělnický salám
s oky špeku
ono semleté maso v poctivé mouce
strana a vláda normovala
aby energii dával
rychle se připravil
a pečivo se nemuselo mazat
aby úderník mohl kvapně spolknout
a hrát mariáš do konce doby
sametové
i já jsem omastil nemyté ruce s jílem
chutnal
a masařkám se chtělo dobývat v záhybu papíru rozmnožení
když jsem mladé trumfy
potahoval
ne
ba ne
masařky neoklamete
Gothaj masařka vajíčky neobsere
a časový stres je kapitalistický průjem
Co je s námi?
houpeme se v sítích
ukazováčky probodávají oka
zaháknutí zmítáme sebou
demagogie, polopravda, propaganda, lež
tápeme oslepeni
nebo posunuti v provázcích emocí vyžadujeme spravedlnost
bez růstu morálky v nás
či bez trestu trestných - vynucených z kreslení abstrakcí
Zbraně s námi
až slunce dojde v šeď
až slunce dojde v šeď
až hnědá dojde v šeď
až se všichni unaví navzájem
každý uvidí ten kontrast
pro který jde vyhrát spravedlnost tu svoji
užít si radosti
tancující opice na mrtvole z druhé tlupy
jsme si všichni rovni
Přijít k soše
Přijít k soše
chci se tě zeptat
socho stojíš pevná na beton to vím
s pochodní nad přístavem jsi Titanic nepatřila
ani nedoplul…
majáku vznešený - kde končí policajt vrah začíná?
já nevím
nevím jestli se lidem vůbec můžeš vymezit?
aforizmus
Mám otázku pro sochu Svobody
„kde končí policajt vrah začíná?“
Kolena povolit
končetiny mé nejsou přes vrátek
boha tahané
mistrem nahazujícím múr
tuším
zablesknul se nůž v ruce za kladku
kolo je hranaté křičím a pyramidy postavili včera
lžu málo a nohy prodlužuji co dokáží kolena povolit (vzpomínám na verš o vymknuté době)
něčí ruka mne drží za čelo
sleduji kov do mého hrdla pronikat
krev přes hlasivky plivu
o-boha-til - jsi - mne
_ /
lidstvu se mince změnila v kostku
sázka na částku hlavy zůstala
dlouhé vlasy zženštilých chlapců
vzor byl zpěv o míru
láska v drogách ve špíně a se všemi
hučelo nahromaděným medem
středu
_
mladí sportovci zarostlí vousy
zarputilost tvrdost bezohlednost viděli
ideál podřezával hlavu těm co
hodit kamenem odmítli
Mladý zdravý pes
mladý zdravý pes - před plnou miskou chuťovek - slintá
skvrny kropí vyschlou půdu
pes - je - před plnou miskou a nežere
lékaři stávkují za snížení platů
naše práce je posláním
ti - oni - bohatí z nejbohatších se bojí gilotiny
globální doga slintá na úrodnou Zemi
je posláním
Trampný obviňuje voříšky v hovnech
u misky plné světových chuťovek
pudl přečůrává pot
naposledy?
I ryba na háčku je rybářem
i ryba na háčku je rybářem
v síti
kdo drží prst na klávesnici
s tlumičem
spouští slova
bez tváře je
neviditelný – neslyšitelný – verbuje
držíme prst na klávesnici
vystřelená – hra s nepravdou proletí mozkem
proletí srdcem a dalším mozkem varlaty a pak
dalším mozkem
srdcem nezastaví se
devastuje
jenom si hraje
i kdybych klouby zanítil
proklikám se
já se k pravdě proklikám
já proklikám se
nás proklínám
jako upír se proklínám
Užil jsem
20. 11. 1989 užil jsem Václavské náměstí
co prst ruky v pěsti s bratry
mozek sladkou rakvičku spořádal za odměnu
jsme hodně Evo
jsme jeden Evy
cinkaly klíče dvou set tisíc hlav a kdokoliv s jazykem
nás mohl hodit do ohně
a my jsme poslušně shořeli na popel
lehce by masu zmačkat a hodit proti betonové zdi
šťastní jako rajčata
jen k roztrhání bylo zapotřebí síly
23. 3. 2017
viděl jsem naše Kainy ve skříni chrastit
rýsovali se ze světla – iluze
mleli slovo válka ze všech otrub
už zase
vyčistí; narovná; pokročí ba přeskočí pokrok, je nutnost; patří ke všem našim Kainům Evo
lidstvo
lidstvo Evo!
tvůj Adam
Koupit to
jednou
ještě za tymy se probudil
natáhnul si polyesterové ponožky a zvolal
„budiž kurva“
pak v panice prodal všechny své akcie
tou dřinou prostitutky unavenější
šest dní odpočíval
a jestli nezemřel
pod dohledem slova a právníků
odpočívá dodnes
Mír je fráze ve všech fázích měsíce
pod těžkým dubem běhali jsme
s klacky v líci křičeli na druhé
„me e e é
chcípni němče!“
vlasy mi opadaly a nic
viděl jsem chlapce pod lípou
plastové klacky ve tváře plivaly
„ty jseš muslim!“
„ já ne ty!“
modlili se k padlému
tři krát šest
a nic
Pouštět Gotta II.
V letní odpoledne vyfouknu Gotta
nazval jsem okruh básní
naštěstí u nás nezpívá žádný Alláh jinak by se celá Velká Británie
na mne vysrala
A projde Domovem
unavená spokojenosti nechodíš po horách dnes
nebereš troufalé dcery syny
dál zavíráš oči
do sladkých snů
kde sají u ňader matky
společně kojí
budoucnost
a projde Domovem
Víno na patině
tvůj čas
talent má
když bere štětce
a barvy vkusné zná
stínuje hebce
úsměvy kolem očí
Básnířce III
nezpívej slavíku
jen bolest má potřebu jistou
a budí slova
přibíjí na papír duše
kde ukována tepou
zbavená masitých rtů
vaše lůno je spokojené
plně kulatí dnešky
a tělo zpívá sytostí sebe
žije si poezií laskavou…
Setkání s neznámou
Vyčítáte pohlednici…
můžeme se stéci
rudé vino po vinici
v pera procedit
a dole pod věznicí
Špilas pohanit
lekla jste se jizev
v dlani dané
otvírám ji beze zbraně
růží moc již načeká
nebojte se dnů
nejsou slané
a pod slavíky
zve list lípy
vás
na červené
Žádost o zažití
dopřej mi své oči Můro
dopřej mi uzřít světlo domova
jímán být - jím omámen
být cukrem na listech břečťanů
bít poušť pražců
a pnout se za světlem v zatáčce
chci procitnout a vidět
bez mžiknutí křídel
bez tvých slov a veršů
chci
chci
sám zažít společné
děkuji ti
tvůj Mrzák Slepý
Buď pozdraveno přátelství!
Prolog:
psával jsem Vám lehčeji paní
z první ruky vysypal
co Váš obraz napovídal
dnes rozvážím slova na místo…
Epitaf přátelství muže
muži chvátají ženou k horizontu
jindy v obavách se loudají
a pak postaveni k další cestě - hroutí se
nebo zrychlí trysk bez požitků
marnící ochutnat dnes tolikeré
tak mnoho hladoví jsou
i moudrý žije příslibem
leč ohmatává praskliny aby scelil
vlaží vyschlá slova laskavých potoků
a usedá kde mu bylo prostřeno
přátelstvím
nechává nadechnout a vydechne
bohatne s milimetry zvuku
a pak - pak se zahledí k místům
kde nebe ukusuje pole
zrno nezapře
Dar je víc než dar
jak radostněji děkujeme za chléb
který pro nás ruce hnětly
rozlomením voní do posledních pórů
bubnuje sečkou a zpívá deštěm i zlatým vánkem srpna
a pot - jak nádherně dokáže vonět pot člověka
pečlivě vybíraných zrn
pro můj chléb děkuji
Naslouchaná
Slavík zazpíval
rozpůlený místem
rozpůlený časem
přeci zní
hrdlo své nezapře
Přítelkyně v Rodné vesnici o Vánocích
(23.12.2011)
Do Sudic v brázdě co zanechal život
dnes pohřeb - zítra narození lásky
možná pro některé
možná pro Vás zazní hlas z kůru
v dětském pláči radost
jedete domů do rodných Sudic na půdě úrodné
a já na dvě Zdeňky vzpomněl si
(na Vás a Mámu)
mezi pohřby a narozením...
Lípy dlužené
Z Boskovic lípy táhnou na hřbitov
a srdce podzimem opadá
Pamětice Sudice Vážany zapomněl v brázdě život
už navždy
zůstaneme si dlužni...
mámo
Pánu člověku
Podklonění nad rodem
dnes už se matky nevidí
natož aby psaly
životy
placen tou plodností
s vědomím z rodu
zatoužil jsem z Vás ‚mít‘ kousek sebe
z Vás ‚mít‘ Vás a jen kousek sebe
-krásné-
už zaháním vetchý sen
a tak jen a jen jen přeji!
Pánu člověku
zase budou umírat děti
ve středu Evropy
ve čtvrtek Evropy celou
v pondělí úterý pátek umírat v sobotu
-nesvětí-
budou umírat matkám dobrým
v prstech co mozoly mít chtěly
- zůstanou toliko hebké - děti mrtvé
budou
budou umírat dřív nebo později
snad později - snad
snad Bůh v pokoře poklekne modlitbou
prsty zatne v kámen v můr
vyprosí den od-kladu
ten-a-ta
-děkuji-
Dagmar
usedá
naproti koupe úsměv
připravená polknout vlny
rozlévám slané moře až hořké jest
(spadla lžička do kafíčka - udělala černý slap)
kolem tváře svatozáře přeliv - od kořínků země
sedláci grunt vyžení – bytelná žena v bocích rozdává-roztrhává se dětmi
co tvůj Bůh? pansky rozkročený na hmotě -
a nebo vydechuje pod nákladem úkolů?
kamarádka-žena zlobí se na snílky pod platanem -až tuhle hladinku spolknout nejde-
-nedokáže-
mnoho přeje!
Se spisovatelkou
Jizvy a nože v náručích
prsa padají hladem
žebra zvedají vzduch
nikdo nekrmil děvčátko
utažené oko koloucha těžkostmi tiká
samohlásky zadrhávají při spojení
hloupé ptát se
čeho
narážím na zeď
ve spárech inteligence materiál strach
nepřeletí ptáci mrak a slon drbe si hřbet
kdo čeká zahradu růží malý princi?
snad jen solné po ránu z mlhy
- zrno křemene líné vánkem usazuje mrtva – rovinu
poušť je čistá – spokojená sebou
nehnije kde neklíčí nerozkládá se
nikdo nepláče nelituje nepečuje neohýbá hřbet
nikdo
celý život hledáme ke komu bychom mohli patřit
hovoří a píše - píše tak že lidé se zajímají
musí být někde plodnice
hluboko hluboká
jen dutý by nenašel mumii - já dotknul se a maso mokvá
vedle a vedle živůtku těsná rány
osud je nezavírá opřený o smrt
ruce napřažené k obejmutí
v hrudi nožů střenky dovnitř i vně ostřím
oči koloucha utišit
a kuře břichomluvec dvakrát pípne
jsme oba zvyklí
Se spisovatelkou
psát existenciálně mám v krvi - soudí nakladatel
spíš v mokvajících ranách
setkal jsem se se spisovatelkou
mladou
a tak zraněný kolouch že nejde ani psát
(ale pokouším se)
a možná si jen já kreslím a ona opravdu je spokojená poušť
kde nic nehnije protože neklíčí
Touha Michaela
přitočit pánev
křehké fazolky francouzské
rozžhavit
ovonět
koňak od vinic jazyky hbité
hoří
hryznout červené až pustí slinu
sMíšení
Z dopisů
Píšete v zimě o jaru
píšete umně a osvědčeně
mně chybí ruce
co nesou tašky s jídlem
v regálech obrací malá písmena
sytí pozornost prstokladem na cenu a zdraví
mně chybí ruce vytahané starostí
co naběhly žílám do tepu
a jsou zaprášené v bílém prášku lékáren
obíhají tělem - těly
mně chybí ruce na mých zádech sevřené
co spouští srdce do žeber a modřin
aby vyskočilo samotou Adama
odevzdalo se prstům ženským
mně chybí ruce zlodějské
vaše jaro jisto jistě přikvačí
mé ruce utnul porod
Paní mě nejde psát verše krásné z mnoha důvodů
i chemie?
jako když vy jste druhým srdcem protkaná
nebo v ústech bezzubých je laskán váš prs
Lumpíci
za mřížemi štěstí
ve dřevě dupe
zaplňuje byt až po žaluzie
_/
Slezský básník co sociálně píše
mladý
tváře nezaprášené
Jan Delong vyzývá
budeme spolu mluvit, upřímně, velmi upřímně
vypláznu jazyk
abys věděl co na něm mám
- slyšzkej potah dvojí doby
a mandle zanítily lidi
v přesvědčení že nelze léčit
jen vytuhnout!
Čerstvé matce a básnířce Alici Prajzentové k narozeninám
tak aby se TO neposralo
to dítě
to okolo
to ty
s prázdnými gaťaty vpřed!
/__________________/_
/_
vina z vína prostřená pod noži
věčné mami proč?
horkem rozpouští se pohár zmrzliny
přetéká
špiní se otisky
zřazeno do přátelských neb psáno kamarádce
Kam s pohledem
Jak často musíme z bláta vzhlédnout vzhůru
v pohledu mezní dobu vytrvat
sebrat odvahu k jiskře
daní naděje
strachovat otevřením sama sebe
ještě víc toužit, vrátí mi snad někdy
pak konečně důvěra….
aby kouzelník dlouhými prsty
hbitě zastrčil za něčí rukáv
snad opravdu zázračně
a my se zase bojíme zvednout oči ze dna.
Štědrá metařova balada
(Text písně)
Koukám
pod sloupem ve víru listí
co s vajglama nedá mi spát
pometlem chodníky čistím
srdce mé nechce se smát
(Ach ten advent rozjímá
celičký svět projímá)
Z kostela láska nám stříká
do kafe černou smetanu
k rodinám tulák štěká
a já koště své obejmu
(Ach ten advent rozjímá
celičký svět projímá)
Koukám
nad zbožím výkladním hvězdá
všichni ji toužíme mít
v očích mamin žhne jiskrá
pro děti záhodno žít
Kůže má odpadky laská
o štěstí mohu jen snít
v dlani mé pálí mi vločká
bez hladu nejde nám být
(Ach ten advent rozjímá
celičký svět projímá)
Z kostela láska nám stříká
do kafe černou smetanu
k rodinám tulák štěká
a já koště své obejmu
(Ach ten advent rozjímá
celičký svět projímá)
Koukám
Za oknem na písí fotá
žebroví zahání chlad
samota není tak hrozná
v žaludku rum Tuzemák
V bufetech druhů mých hordá
chtějí se před sebou skrýt
gulášek polévka horká
nemůžem nalézti klid
(Ach ten advent rozjímá
celičký svět projímá)
Z kostela láska nám stříká
do kafe černou smetanu
k rodinám tulák štěká
a já koště své obejmu
(Ach ten advent rozjímá
celičký svět projímá)
Koukám
Boží láska je na dňé
vypité tvrdé lahve
zázraky čekám už marňé
kouzlo mé s jiným chrápe
Až na věky…
Nadělení
Nebeská plošina
a dobrý pán
v duté nádoby z rozumu ucvrkne si
pak ďábel jen pochybnosti kolem plive
a v lince na zadek
již Magdalena plácne
‚křič a plač‘
kdo zabloudí přijde dvakrát
i potřetí ztracení objeví se
a zatracenci…
Sudice holých vět
V kolébce bez knihovny
robě
smysly otvírá
uzavře
je v hrobě
střeží za světlem chudých vět
ukazováček sevřít
krmí jest
ukojit budoucnost
zdědí cest
vzepřít hnětači
mléčných těst
tak
hmatá dva rohy v kruhu čleň
čisté víno
vody křest
přímka zamčená
žal a sten
zbrojí rozum
také pěst
vzepřít se kolébce
vzdor době
a místu
robě
Neviditelná ruka v trhu
Ruka krade člověka
trhá jej z chaloupek i baroka
a vymydlí jiskry očí zarudlých
slaměným sirotám za PC
vymřela pohádka před nocí
diamant zásnub navléká
prostředník vztyčení potřeby vyplní
práská to bičem kočičích snů
až mlsná nevěsta mříže oslintá
vášnivé to odejmutí
neviděná hladí šikmé plochy tváře
sype cestu bobky uspokojení
odměňuje křivé cesty za cíle
za tetelení vzduchu v žízni horizontů
panuje mravnost zlaté žíly
pod kníry opakuje samolibá moje
klauzule potřeby oteklá vodnatí
a štědrý den západu nastal
Potřeba je stvořitel boha
lidé bičovaní majetkem
vyhonění dát co císaři
opilé to hlavě
a peníze jsou bůh
na oltářích objetí dítěte
vytržené maso ještě tepe
žene vřelou krev
naposledy
a úplatek je úder z milosti
umírají…
děti bičované majetkem
Psychopat člověku
Bylo věnováno Olze Hepnarové
Kanadu přetočím kolem své osy
udělám trhliny z prdele vaší
Životní orgán svěračů mincí
metafyzických chamtivostí
a smrdutých produktů
vy znáte
voňavého Boha
spasitele
nadmutého vola
od knihy knih
okopčené etiky pohana
pohana dobra
v kapitálce přeškrtnutých S
kupčíte už jen symboly
vykradené vykradené
jak příznačné
Ať vyhnijí co hnijí
ať zbude jizva po lidech v normě
a blázni nastolí řád
než se zblázní
Recyklace obalu
Černá vdova čeká
na manžela
snove sítě
ve slepých uličkách
leští zadeček
a v úzkých štěrbinách
sevření
neunikne zlatohlávek již
rozloží se
koktail ze schránky ocelové
vysaje
Černá vdova čeká
na manžela
Kritika amatérských literárních serverů.
Proč mimo nesporných přínosů mají literárních servery i negativní vliv na básnickou tvorbu? Amatérské literární servery totiž nutí píšícího autora být poplatným vkusu a přijetí.
Proto se stává hodnocení veršů odvislé na jisté líbivosti a schopnosti autora naslouchat sociální politice uvnitř komunity.
"Kvalitní" poezie pod tlakem vnitřních komunit a to včetně komunity kritiků, kteří poezii - tu více jindy méně - rozumí, dostává zcela jiné atributy.
Jenže zmínění kritici z těchto serverů – především sociálních než uměleckých - začínají mít vliv na poezii všeobecně a ti tak mohou definitivně odstřihnout od uznání jistý druh a možná ten nejpodstatnější druh básníků - básníků rebelů, kteří se nedokáží a ani nechtějí smířit se společností, bojují o změnu, zraňují, jsou nepříjemní a vymykají se normám i v básnickém projevu. Jsou jednoduše k zažitým poměrům asociální. Proto básníci s už tak nižšími nadějemi na uznání se vznikem internetové poezie stávají ještě méně přijatelní.
Vzpoura podvolení
Kozí dech
odpočinek bít
tetelí se vzduch v krajích horizontů
my s chvátáme
zacyklení na triko padá slina
_
až v kostech ulehneme
zahrají v cíli na pochod
- jiní ponesou
Maminko on na mě nekliká
chycená šedivou myší
utažená v drát táhne si mne
klepnutá dvakrát otvírá vnitřnost už
pitvá bytí kopie vyceněná víc Mony Lisy
bez tajemství
_
zvětšená do pravidelných čtverců
neplná v pórech hebnu z hran
úsměv kdys kulatý na úsměv bábil
_
lognou se jiní chlapci
neboj
na tebe si ještě rádi kliknou
Morální vzpoura
tam kde mládí umývá si ruce pravé
oběsili sprosté slovo
stáří
Na hlavičce dům
básníků člověku netřeba dnes – zítra – soudím den
_
blázni bydlí ve slově
myšlenkou vyjedou z dálnic
Dobové seznámení
(střední léto 2011)
Ach Jaro
v každé vrásce fota
hra na setkání řekla možná...?
hozená slova z jedniček a nul zde
- nedýchají
nepotí se obdivem
ani koktat nestihnou v opravách
setkat se…?
Velmi vzdálená různoběžka
po E 43 tepe krev hrubého domácího
usazuje olovo
v Kuřimi mříže svírají opuštěné děti
zraněné trestají v trestnici
mezi Brnem a Hradcem jedna z vlásečnic živí sval blahobytu
po staletí kope nechtěné
Informace moderní doby
Moje
_
cvak
Moje ná
_
cvak
Moje názory
_
cvak
Moje názory a potřeba
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než stačíte
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než stačíte kliknout
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než stačíte kliknout myší
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než stačíte kliknout myší. Pochopí
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než stačíte kliknout myší. Pochopí nová
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než stačíte kliknout myší. Pochopí nová generace?
_
cvak
Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.
Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než stačíte kliknout myší. Pochopí nová generace? Docvaklo?
_
cvak
Vznik etické normy
Vůdčí svině hází perlu sviním.
Svině jsou ti - co jiní jsou než my svině.
_
Svině!
Pane doktore
Prolog: Pro ty kteří nevědí. Psychoterapie je otvírání jizev a odporný pohled dovnitř žluknutého…
Pane doktore
buďte statečný
(to vyzývám já který neustále čelí dalším odhalením zmrzačení duše z doteků člověka)
a přiznejte si pravdu
vy vzdělaný nechtějte být milosrdně slepý
přiznejte
že podle etických norem lidí normálních
podle svých vlastních norem
jsou lidé normální neskutečné svině
že z vesmírné perspektivy
je sociální inteligence měřením velikosti svině
že z vesmírné perspektivy
čím bohatší nebo uznávanější jedinec tím morálně větší svině
jedině sociální blb-psychopat může být morálně dobrý a nebo o mnoho horší
buďte statečný pane doktore
a přiznejte si!
Sousoší - viděno
-odloučení zatuhlo-
rodina v bronzu stojí peronem
vykoupená jest - záchranou v nejtvrdším odloučení
Wintonových dětí
_
-skutečný akt-
každé ráno přichází pán roztrhaný - zaprášenou kytku v klopě -
pohladí děvčátku pecičky-prsa nepružné
přivoní chlapci k vlasům
usměje se láskou
(jen obraz nikoliv útok proti osobě Wintna)
Nezastaveníčko večerní
chodím nocí
-svalnatí stařečkové v úkosu hledí
zamykají dveře
-ženy se psy za brankami zachází
jen podezřelí tmou sami
bez dívek - žen
bez alkoholu
-dobou přibývá psů
-
jsou miliardy rukou bez viny co mi sirénují
„přidej se k nám!“
a sbor ukazováčků si ladí „my víme
my víme“ v taktu
-
už víc jak rok kdy jsem ženou s večerem šel
„dávejte pozor narazíte!“
sledovali jsme lidi v placených křídlech a lunu v kolizním kurzu
„to bylo o vousek vášnivé dívky“ (trhá si je Helena)
„jsou šťastní - vyvázli
mrkají koupeným světlem“
příště nebylo – asi vyslyšela přidala se
-
miliardy nevinných
levé ukazováčky houfu vně vytrčené
míří i v míru nemaje míru
-
Potkávat své potkávat vrahy
vychází z cukráren i rodiny
úsměvy vymění mi
Slunce zády opřené do těl mají
míjíme se
sedí v kancelářích zadky útlé široké
vyplňují formuláře
jméno -rodné číslo- já osobně
má peklo evidenci – číslo úmrlčí?
otvírají hlavu
s převahou většiny poučují o správném
potřásat rukou?
žijí lidé
kam pohled mimo pokoj samoty tam jsou bezejmenní
někteří se jmény
nemnozí jmenovaní kterým jméno já dal
(Pampeliška fotr Kotě Ráďa - MamuLenka Šafrda …)
přecházejí úsměvem přes ulici
odplivují ze svědomí
obrací vši kožichů od kůže mrazům kolik nutné je
hrably z cesty odhrnují
kroky se neboří
potkávám vás v nepokoji stále
ve smyčce
své
V proměnně vratké
ruka touží - jde vstříc semknutí a bojí se pěstí
stín běhá po světle
ve vile ve slamu na předměstí
je nám společné
dva ukazováčky na nehtech přou se
a s palcem* nehet stříhá – pilníkem se pěstí
*morituri te salutan
Vize
Vize
pečenému člověku zmizí rty
já jen abys nebyl překvapený
dilema
- sníst
souložit - souložit a sníst - souložit porodit a sníst
luxusně cítit
zmizely rty nad nutností
Nalezení (prach jsi…)
mít tak na něco víc času
- až se přesypeš
Na cestě
tmavému sněhu dělal první stopy
vyšel z pěšiny mezi ploty
v uličku úzkou mezi ploty
tulák
samotář
pes
pes na sněhu kůže okusuje kosti
do kopce se díval kde jsem stál
k potoku se dal
najednou za ocas vyměnil hlavu
kulhal na levou zadní v běhu
kolem mne kňučel kňučel bohu…
nevěřící
_
prohlíží si mne z vrchu
máme stejný hřbet
Nádražní momentka
před Josefem chlad
- den - uzel jak Brno
zapadly vyhybky sněhem
vyplivnul je eskalátor z podzemí
ona a on kupovali drogy
ještě oblečeni že bys nepoznal
připomnělo mi slunce a nebo odbarvené vlasy fatalky
to vysněné dětské lipo
v igelitu zabalený dech a Smetana vylitá do kapes
nohy hluboko zabořili v břečce
vysvobození
neúčastné věty opakují zpoždění a změny nástupiště - koleje
dnes kolem půlnoci hlas předem nahraný
zruší spoje
Publikační
Jan Těsnohlídek ml. vyslovil názor, že stačí nějaký čas chodit na čtení do FRA, aby vám pak zde vyšla sbírka. Petr Borkovec se ohradil k Těsnohlídkově hořkosti.
Já osobně si myslím, že na názoru mladého básníka je kus pravdy. Jsme prostě lidi a sdružujeme se do tlup, abychom čerpali výhod které nám tlupa přináší.
I když ročně vychází neuvěřitelné množství básnických titulů a počet žijících básníku se sbírkou (která nebyla publikována vlastním nákladem) bude jistě přes dva tisíce v ČR. přesto jsem si vědom, že nepatříc do žádné tlupy, neměl bych na publikaci své sbírky žádnou šanci. Proto jsem napsal oslavnou parafrázi.
Publikační
i kdybych svým střevem psal ale Jůzla neměl
nic nejsem
kdybych kaňku krve zasypával pylem pampelišek a Jůzla neměl
nic nejsem
kdybych těhotná břicha písmen nechal na Slunci líhnout a Jůzla neměl
nic nejsem
Existencio anální
ptají se jak se máš?
co odpovědět?
no jíst mám co
netrpím žízní
dýchat můžu
prdel nemám zašitou
tak se mám asi dobře
co by za to děti v Africe daly
nemít zašitou prdel!
Třetí den máje
Třetí den máje
květeno kam zmizelo naše Slunce?
v řetězci sedí za pokladnou
usmívá se – paprsky spletené kolem očí
čte krátkozrakým skvrny čárových kódů
lidem sčítá cenu potravy
Starobylé loutkové divadlo
před starou radnicí nepropadne holuba trus
na hlavách trnové koruny
posel míru nesedne si
Asiat Arab Brit Němec Ind
a nejeden z nich potomek Faraona
dočkávají času
až kotouč Slunce postaví planety a spustí
zakokrhá
dočkají se
a zase bude před smrtkou liduprázdno
Od dlažby mana
už nebudu bohem s touhou brát člověku boha
mýtit lež - omyl
_
nehodit minci žebráku
nutkavý pocit nad jícnem
krok sun krok propadat se v kratší levou
klopit oči na dlažbu …
znáte to? nehodit minci zapáchajícímu
cítit se
lhát chudobě jako lhát chudobě – už nebudu brát stříbrné víře
namáčím ruce v šligru (hustý hliněný kal)
roztáčím kruh
hmota filmem prokluzuje – roste
dočasu užitek
a když každá ruka nepevná - hroutí se masa jíl
a když přetáhnu velký oči – hroutí se masa
a když sešlápnu pedál otáček – hroutí se
a když
od středu letí
rozmetá soudržnost na cáry
jíl masa
už nebudu se snažit člověku brát
se
U radnice
pikolíci obrací ježka pro nejednoho tučňáka
ohnuté dřevo špízuje středověký kámen
zahrádka
komu se nelení tomu se zelení
českého sedláka nevidíš
Babylon zadků gení
ještě si hoví v klidu kde kat Mydlář usekával
všechno daleko
sleduji to spočinutí různých tvarů
formování
často přesahuje
a mnohdy trůnům závidím leč i nejkrásnější dáma prdí
zmatení
elegán prkenící
pohybem mne zve
„já su z Moravy“
stačí ke vtipu
Psí fotbal
děvčátko i chlapeček na dlažce kde se močí
vyhrazuje byl jsem tady
malují slunce
vzpomínám si na psí fotbal
na chlapeckých záchodcích kopaný míček
dlaně pak sladce-kysele voněly
svačina
jsou silní už
v tříkolce mezi řetězem a ozubeným kolem prsty měli
vědí o vazbě soukolí a bolesti
- imunní jsou?
Přes rybí prsty
klepnout přes prsty kapra
v síťovce očka jiker nepustí tě mlíčí
mlčíš
naprázdno hubu otvíráš
hlava palice dřevěná
myslel jsi že tvůj rybník je celý Svět
a po čoudu vně
do pusy ti žrádlo padlo z hůry
ploché bahnění břichem
jsi na prkně
vyšší moc pro své modly zabijí tě šupináči
zažité
koho klepeš přes prsty?
Darwine!
Bílé vrány
bílé vrány
sejde se lékařské konzilium-koncilium až onemocním? Pane prezidente!
vozík a konec vedlejší chodby
někdo zapomněl zavřít studený vítr
sterilní stěny obtisknul palce chlór
zářivka mžiká betonu naproti
chrčí
mezi svými vysněnými film
vydechuji
konečně!
volnost rovnost bratrství
Spravedlnosti!
spravedlnosti
proletěla jsi vzduchem
odrážíš se ode zdí
plic
jen co nabraly dech výkřiku
už sýpeš bolest
spravedlnosti
dupeš po pupečních šňůrách
drhneš pochvami
nalíváš krev v uzdičkách
stažených
spravedlnosti
vydlabáváš mozek tam kde z-vůle
snaha a naděje zbývala
přijde světa zběh
spravedlnosti
slepá zahlušuješ ucha
přitisknutá na kolej
K Orwellově Farmě
ideje
kalená ocel zábradlí
v mrazu jinotaje
přitahuje hbité jazyky
pohlazení ucha
děj jinam my
bolí odtržení
Zamknuté zastávky
/_
„V které je nejvíc písmen“
zeptal se básníka
„abych tu stovku co nejlíp využil“
/_
bývaly doby kdy se čekárny nezamykaly
a koleje měly směr
Třídit
Třídit
vrstvu vytěžili
a v každém břichu lom vězí
vydechuje smrady
lagunou
bez vody prý života není
všechno co vonělo, bzučelo, zpívalo a dalo se v něm odpočívat
železné stroje vyhladily
korouhev planinou jako když střihne – límeček – převrací se
a všechno co hřálo i pohyb světu dalo
rypadla s pásy pryč sunula
_
bílá postel
špína
po srázu kámen je poslední
až se zastaví
zastaví se muž
Třídit II.
čtyři kuchyně měl – nadaný tím
i navařit se podle chuti dalo - jazykům vyváženým
zpívat zahradou - dětem v kolébání
před bouřkou chránit líčka suchá
to všechno mohl dům ten!
Betonová cesta od někud někam
Zásah vyšší moci
Přeťal pěšinku v trávě.
Exekuce chlapa
na létem chladná žebra
máma tluče na oběd
o poschodí
dnes jsem viděl rok zlomit chlapa
na náměstí exekuce všem na očích
se hřbetem jemu oči poklesly
chvěly se
na schodech pomatená bába mlela
zrna vykostěná na kafe zve stařeny
nechal jsem zuby mlýnu dopadat na svůj batoh
dokud jsem nezamknul
jako panelák
po překližkách se vysvléká košile z oleje
chlapce co kdysi malovat chtěl
zbyla nepravidelná stolice
zamknul jsem
a čekám až mladí - mládí zazvoní
aby mi prodali krádež
Třídní třídění třídními
postůjte chlapečci postůjte děvčátka
než projdete nejedna -dospělá- vrátka
přes síta pravidel nevede zkratka
už když se narodíš dobře spočítáme
bez matky bez otce stojíš vedle - hnedle
bez úsměvů objetí a hojného prsu
za trest pak navštívíš nejednu basu
toč se káčo divoce
ten či ona
doba je
je
je doba
je
je jedna
neboj se chlapečku neboj se děvčátko
na vše jsou pravidla rozhodnem za krátko
na muže na výšku máme zde šupleru
devadesát šedesát nejradši máme tu míru
svlečené
a ne aby jste se mi pomíchali!
jen podle výběru!
hej ty tam vzepřený kam se ženeš
neumíš pravopis kopáčem budeš
tvoje výmluvy na chytrost nás nezajímá
máme zde pravidla - pro ně jsi nula
toč se káčo divoce
ten či ona
doba je
je
je doba
je
je jedna
chlapečci děvčátka nebojte se
každému dle psaných( i nepsaných) zásad naměříme
ten bude bohatý onu donutíme chlastat
ty si úctu zasloužíš a ty o něco méně
co na tom záleží když dobrák jsi
a první je svině
štěstí si zaslouží
ty - jejdanánku
toč se káčo divoce
doba je
je jedna
/__________________
/_
reklama
ovce v ohradách masírované holícím strojkem
bečí blahem
nákupní vozík kulhá na levé kolečko
myš piští v polštářích kočky
kdo chce nejnižší cenu musí se v hřbetě ohnout
na prvoka se zlomit
Slova slova slova bez titulu
Kam se ženeš?
Kam se cpeš myšlenko má?
ty neakademická
když lidé nechtějí s-patřit
vylizuješ
na dnech jejich zrcadlo
a oni hladoví po kráse Narcisů
- kam? Kam se cpeš myšlenko má
neobtěžkaná titulem
lidem jsi lehká
v povětří vyloučená mizíš
za nehty zebe čistota
marně se tiskneš k papíru myšlenko
marně hledáš ústa bez pochlebu
mastnoty
člověka
s básníky nepečeš
a ze jména skeletu netyješ
marně sebou mlátíš dušičko
pověšené kolejnice o kov o rezavou hranu
podliješ se a zmodráš
nezazníš
poplach!
Hromadné spoje
/_
těsné spojení
kůže masem pulzuje
neoddělíš
ženy nočním vlakem vyklízí nápravy
houfují se
znásilněné paměti
/_
nový
čekal
přicházel první ke stanici
zalézal do kapes
bavil se párou - nejistý v čase
časem
přibýval ke středoškolským pečlivkám
prkenný stanul vedle
tím nejodcizenějším výrazem šilhal po kolenech v elastické niti
sebevědomí mladého samce
tak akorát - je vědět kdy
předcházeli starého na značkách
nutil se vstát
dobíhal minut ty
co mají čas
dýchat
/_
kluci
u zadních vrátek
ukazují si – kdo ho má lepšího
točí se
pod inteligentním bičem
vítězova káča
boj o chleba
/_
boj o chleba
ruleta
kolt v kohoutku kokrhá
na stole opilé kopějky
na stole ožralé ruble
bavila se kdys Ruská šlechta
roztomile
u krajiny - úrodné - hladový kohoutek střílí
mor
černé nohy z černé země nevydupou
černým olejem je Kongo
Opravdový syn
do tváře se mu vtiskla podoba Krista
zestárnul na kánon
v hospodě Karlov - uklízel zvratky za pivo
čekal ostrý pohledem
až se žaludky naplní nestravitelným
Occamovo břicho
končím své kamenování
jednoduchá břitva je
a přibíjím na kříž
plné žaludky
nekručí
mi
Soutěžme - těžme
všechny cesty vedou do Kunštátu do Zboňku do Rozseče
z Kunštátu do Zboňku jedině po svých básníci
soutěž mladých Halas
nejsme poplatní době – mocenskému zlu
klientelizmus u nás nenajdete
přesvědčuje mne přesvědčený básník Hruška
jediný jdu do Letovic pěšky
za ploty štěkají noční psi
nepatřím
nespatřím
v zádech dálková světla
chčiju si do tmy na boty
v Zábludově bučí krávy
možná přišlo na svět další tele?
Nomen omen
pod velkým bratrem
v Nemocnici milosrdných bratří
cizí člověk - lem mé igelitky ohrnoval - nos
učit se kaskádové styly k čemu je?
vedle oka pleskla digitální šestka - a dvě nuly
„ta je moje“ smrděl v teple
smrděl ve světle
smrděl ráno
leden je vysoký tlak na to být
někde
od čočky správce bratří
nemilosrdně
poklonkuje
! vy
14. 11. 2015. 12h. Po.
dychtíme po číslech
musí růst
třeme si ruce do ohně
je sto v kritickém stavu tak bude
televizní redaktor vymačkává šťávu Paříže
přibývat
Hrdinové dozráli
hrdinové dozráli
co léto spadnou z naší višně
Mach markýruje slušňáka
Šebestová si strčila telefon
tam
vibruje politické odposlechy
Jonatán vystavuje kulky Slunci - daní svůj ráj
Horáček zametá
Pažout pracuje
II.
Z popového semene rozpuknul se blonďáček
na vlas chytá ryby Konga
podle scénáře navíjí majlant
černoši se smějí objektivům
čím častěji se chudák vyzubí na Gaussově křivce
upadá
Metro pole
Metro pole
oko vidí - podzemka
vyprázdněné hlavy se houpou v oprátkách hromadné
popravy
město je z banánů a slupek
pěstuje kůži; nehty; vlasy
pěstuje svaly
pěstuje obaly
město se zakusuje do zadku
střeva vyprazdňuje ústy
Nekro pole
Jsou zranění
Vodí se sběrač
do ohně hodí sběrač vodič
dva syny má a ženu uklízečku v panelech
naložené maso snědli
kosti líce září
barokní chrámy rakoviny černí noc
tiše vyráží zabíjet někde někoho něco
svléká se z plastu drát
obnažuje v zubu barevný kov
pro alkohol
vyzrál
Jsou zranění
jsou zranění která neporuší podstatu látky
- pečujeme
usekejme dětem nožičky
ještě než začnou chodit
aby nemohly za svou bídu
až se za nimi zavře domov
dětský
Nechat se překročit
děti tančí svatého Víta nad tabulkami
já jsem k smíchu
v míru
- na prahu citového vtisku stojí malá holčička
starý chlap leží na opačném konci
chystám se
/_
Petra v holích francouzských kráčí ve středověku
po boku Pavla nespěchá
nehoda
„příští rok pojedu na dovolenou s tebou“
„pokud nebude princ nebo král“
jsem sedm roků před nimi
vře mi slina
„a co popelář“ volám na dálku podebraného času
zírají na blázna
„nebude princ nebo král a co popelář?“
„nikdy!“ smějí se uchopením
vedle chodníku strunová sekačka rozmetává hovno
Monolit v hojnosti
vášní se zbláznily masařky
lovcům bzučí v uších
jsem intelektuál stojící nalevo
od potřeby - vyvrhneme než střeva zkazí
dítě
ulovit umím
vůdce jsem a záhyby plánuji
zvedneme monolit k uctění
lidství v hojnosti
rožnit
Jména
počítač družice a počítač letadla si potřásli rukou
místa ztrácejí jména
stále jenom jsou
neřeknou Mikšák; Královec; Vrše; Špičkův žlíbek
milenci se neobejmou
šišky neseberou
pytlák oko nepoloží
zadejte prosím přístupové heslo
Vánoční trhy řidičů
na pěší
k placu Svobody
mnohé drahé auto cuká
mladými muži za volanty bez pásů
jsou tolik stejní
povznášejí -mnou - žaludeční šťávy
předou motory na vulvách žen
chumelenice žárovek do vloček
topí vločky seslané z hůry
dřív než se ušpiní
podrážky
svařené víno nalévají jen do nových kelímků
bezdomovci jde žlutá barva jako Brno
ochutnávám ostrou klobásu rozdělených bratrů
všechno!
třpytí se po-zlatku
lidé jsou většinově bohatí
radnice
Moravským náměstím z tureckého stanu
„modrobílá šlechta“
Kometa
drtí se hokejky do kytar
sociální skupina přizvukuje
kolíbá se v modlitbě
drahé auto na mém přechodu parkuje
motor hasne
do mého žaludku vystoupí žena
je mi tolik stejná
Pařížská – krátký bulvár v Praze
odrážím úsměvy
zrcadlím zmar
otáčím magnetem napětí
proudem hlav motorů rosteme
výkladní skříní
na značky
start!
sluší plastovým lidem
Můžeme být bez vraždy lepší? Evo!
Můžeme být bez vraždy lepší? Evo!
kloužeme po povrchu Evo
vodu máš ledovou
pyj
zčerná jazykem spáleným
když se snažíme proniknout za revolucí vědy
kloužeme po povrchu
šamani; písaři; vojáci; vládci; pod vládci; policajti; právníci; účetní
smetí se hromadí a křemen
kde že je ten čirý křemen
je vůbec?
smetí je nutnost Evo
- aby všichni naši Kaini byli v právu žít
klouzali do matek svých dcer a synů
pod novinami Ábe tvrdě usnul
a my se mrdáme po povrchu Evo
neboť v jícnu revoluce shoříme
kdo dokáže uchovat myšlenku bez hmoty
kdo dokáže probudit myšlenku bez hmoty
kdo? Kdo se dokáže vyšroubovat dvakrát výš bez vraždy?
DNA!
Nad býkem je každá Eva Carmen
beru se na bodák Evo
obracím se
odvracím pohled a ty mne nezastavíš
v prach
vzpomínám:
jsem rudý plamen hadru před tváří býka
tančím v písku život převahy
páteř prohýbám co oplodněný prut z jara
a ty v bílou zástavu chytáš krev mohutného tvora
slzíš do lysého hřbetu - ze vzrušených nozder - smrt
soucitná
zdála ses
mi
beru se na bodák Evo
a tvůj hedvábný hadr obarvený krví zdobí ti šíji
tančíš vítězi Carmen
divoce zadupáváš můj pot
se všemi výrony
lítost střídá žár nových pokolení
– lepší Adama je Adam
beru se na bodák Evo
a čekám
čekám
čekám „nechoď“!
obracím se v prach koridy
ze zákopů lezou zavšivení
Zákon zachované informace
„víš že slza rozpuštěná v louži si pamatuje
že byla
slzou?“
„ale o bolesti už nic neví“
písmena v oknech jako políčka z filmu negativ
CRACK
Zbrojovka je zhulená na lesku
bývala chrámem smrti – jiným než Luxor
„nesou Luxor a Zbrojovka stejnou část své informace?
co ví R z CRACK o Ruce která vedla spRej?
opouštěli jsme
pasťák porod soulož alkohol
kam vedou
kam slunce kam?“
koleje od tunelů položily
osobák zastaví až pod Petrovem
Člověk se schoulí do matčina břicha
člověk se schoulí do matčina břicha
když je bezbranný bit
na Zemi
je vinen chlapec co kopne si?
a co mladík čerstvě pojídaný rypákem moci?
vina je v poznání
vina je v poznání poznání
až prožíváním vlastní bolesti tušíme někde zvíře
hraniční kameny sune námi ledovec
zanechává je deštěm uprostřed
rýhuje v kůře
nebo nedotknutý klouže lojem
radost děvčátka se slinou plivnutou
najde stud ještě před spánkem
zakotví
v zátoce sviní nebo Guantánamu?
tesat do žuly bych chtěl