Někde ještě klasy
Kristu vyskákaly strupy
nejvíc na nohou zrezavěl pozlacením
mezi poli
– tesaná jména vypovídají o vlastním nákladu
Marie a Josef manželé, sedláci z nedaleké vesnice
z nedalekého století
leskne se srpek slunce na zlatě
srp kovu nástrojem býval
srpen
v jednom poli bodá a práší
na dalším ještě šumí otloukáním hlav – klasů
– kde jen člověk bere
sílu?
zpocený skláním hlavu do hrudi
vzpomněl jsem si na temné oči dívky už ženy
ne dost temné aby nebyl vidět nepokojný čert
chytrost - vlídnost a blázen spoutaný v kozelci
je sklizeň a máš strupy socho
o vlastním nákladu
a bude se orat, vláčet
i ledové krystaly padnou na zem
my