Dvě dopoledne v jednom letním
nad Křetinkou svěží listy dýchají
živí se
ve stráni borovice svými drápy marně
trhají vymetenou modř
všechno je
všechno je tak…
kdyby se mi nechtělo ještě spát
těžce zpátky jdu
i v průvanu řeky všechno zelené - čert uondal
asfalt v jižním svahu potí se
zalepuje moje kroky
naproti mně cizí žena soucitně se usmívá
zeptám se
„stojí nahoře smrtka?“
chlap z vodárny nastartoval křovinořez