Lilie dobra
tvoje ruce spojuji
čtenáři
stahuji u tvé řitě strunu
ocelovou
potáhnu ji výš do kostí
vyřezávám ornamenty v šlachy
až barvíš krví fádní dlaždice
zruční jsme umělci v smrti
skláníš hlavu dobrovolně sám
v ucpanou mísu záchodovou
vytláčíš koktail přes okraj
akvarel zákonů rozpíjí život
na pozadí vypálených střepů
vyvalené bulvy zří svět hoven
andílci kolem rtů naráží v čelo
každým mžikem nabalíš si řasenku nature
zalepíš se v slepotu očí
a cep lepkavý pohladí tváře
nevnímáš krásu vznosných těles
a zlomení světla v moči
jen bojuješ s instinktem dechu
na spáncích modrá tvůj tep
prohrál jsi
hbitá plíce kaši vstřebá
než omdlí úder srdce
roznese tělem lejna tvoje
zředěná barvou
povoluješ svěrače
Stvořitel je s dílem spokojený
a úklona výsměchu
patří diváku
patří bohu
za nehty rez