poezie a povídky vlado matuška
Za obručí


Za obručí Vlado Matuška: smetiště

Za obručí





Dnem zdraví život



Stařec zobe červy

-tam kde půda vládne-

po nadějích závitů utáhnul si

z radostí



poslední smysl hmotní

na dřevo klepe









Práh revoluce evoluce



Orel pana berou i hrany

hrudě pnou vrásky hladí

tolik plastikových lidí

co trychtýřem si cestu zametá



mince stvořitel po klony dělí rozdělené

se zbytkem co sním co sním co sním        z můry na straně odvrácené Slunce

cyklony vylepšených odrůd       nikoliv Čtvrtá Říše

barví modrou krev       ještě jest člověk pod člověk jistě



orel pana padne snáz









Vzdušná



Rozlétla se

zvrácená hlava

nad páteří

co ohnutá ví kde ret

zanechat otisk touží



řiď je osud













Sčítám tříště



Za prahy nov klopí vodu

pří boj

solí špíčkuje osrdí

angínou hnisá svět od mý po já

u vědomí

buket čistých vín



chodím chlapec okolo

držím palec míse - na

vážím jsoucna slepá

špatný jsem

nebo třtina špatná jen

v mezích žeber neklíněná





okolo baletí muž















Obnoží



Není děvečkou v podkoní

jest královnou ušlechtilých linek

tak dlouhých na jehlách

až kroky pruží v údech

- když obkročí a spanilá válcuje

slabiny hřebců

zkroceni

se zrodíme



šššššt!

je slušná žena



formulář pro komentáře a názory k textu