poezie a povídky vlado matuška
plavení stejné řeky


plavení stejné řeky Vlado Matuška: smetiště

plavení stejné řeky

Plavení stejné řeky



koníčku vyřezaný padnul jsi na stranu

zaleháš v prachu balenou slinu

zvedni se koníku zvedni se příteli

pojedeme ještě

zacválej



o kámen na cestu zazvoníš nám

vytrysknem my divocí

do hřívy červen polapit

růstem vonívá



jámy ve vodě vykopem

než zacelí v proud chladivý

než tíže perly zachytí v pádu zpět

zažijem barev tříšť příteli





vyřezaný koník padnul mi na stranu

kopytem v prachu hrabe

zaržál









Absurdita



humanistu

na vražedném nástroji

směřujeme do hrobu

-vzpomínáme-

Havle















V koncích svorni



hnou se bolavé národy slepých

my ukotveni v horách převracíme hrudě

a sousedé - to bratři stěhují svou zem

co příště? rodů všech svorností obávám se

společně vykonáme obé naposled

převrátíme zemi

odstěhujem duše













Hrdinové světa řádů



Zapřísaháme - se

nad kostmi rodící prach

-vaše činny jsou větší našich

na vás rodí se svět-

jaká to lež umrlcům tlučená v prsa patosem



Zmizí mladí bez slov

bez namočení štětce - opracování kamene

bez dětí miliskujících první vlhkost v tepech údů

to oni hrdinové dnes zapomenuti - od těch co nad hroby sbíjely přísahy v poučení

to oni dávno nejsou

mrtvo

mrví jsou

a budou další



všichni bojovníci za řády světa

v hrobech obraťte se



čas dozrává k příchozím





Když se bůh pomodlí

V pokoře klekne

Pak možná budou umírat později









formulář pro komentáře a názory k textu