Ze škytáře slov
koho čas kyne dráž – váš nikoli-věk můj
odklepává hodnoty své
třikrát relativní je
s měřením na hmotě
čas ukusuje možnosti
servíruje marnosti
mít rád a mít rád je o několik rád rozdíl
není zlo jako zlo…
v kohoutku samá voda
klokotá
v hrdle žádné zrno neuvízlo
je slepička vařená
Ach bolesti
proč taháš za klouby
pohnout se bez vás bez tebe
taháš zápěstí na provaze
za pravdou slídíš mnoze
barokní sochy ukrývají pathos českým básním
snad i kradou
pánové v kloboucích zeměměří smrt
dívkám otázky se smějí
jak skřivan šlape ve zpěvu vzduch
vyplašený z hnízda
nad vším hemžením
dupe lidství nazývané zvěrstvem
brouček čtyř kol vše živé
jsi temná kámen
farář je hrdina
králíky přehodil přes plot
psa sníst nedokáže
uhořel
modlitbu k cihle pronést
zeď
a výstřel
červený kříž za volantem zvrací
jak vločka bere různý úhel
to spáry cihel
s cigaretou dýmící
tráva před kosou prosí
tráva před kosou
kdo svědomí nevydrží
nemůže být bohatý
už počítám místa kde jsem prožil
už nikdy nespatřím je
do smrti ještě zbývá koláče díl.
již dávno cukr zakvílel hrdličkám
a básník o čem píše
já zná pouze slova
vyvařuje slova (mocný nebo politik)
mocný je hlad člověka v zlata obručí
žrát a žrát
nad hlavy úsměv spokojeně pověsí
žrát a žrát
až praskne svět
rodí se děti s ukradenou historií
kdo by nahlížel
hlavou prorazil jsem hrudě stěnu
kdeže do zdí běžet – směšné bláznu
přišel den kdy se začal bát zrcadla (věk i promarnění i svědomí)
stydko je nad obrazy
jenž nevyplňují včera let
mají o štěrbinu plodnosti víc
víc mají o štěrbinu plodnosti
v letáku z boží vůle
maňásek ukolébán spotřeby košem
zavíráme oči vjemy
po kladně blízkosti
sejdeme se někdy na hřbitově
při cestě za našimi mrtvými
dívko marně toužená
ty co jsi mne odmítala s ú pětím vážnosti života
buničina rozlézá se duchem Vycpávka vata jako buňky které ještě nemají hodnotu
srdce zaplňuje buničina
rozumu přibývá buničiny
buňkujeme sebe - vycpáváme vatou chráníme spokojenost
kdysi se rodily děti domů
zase se budou rodit děti domů
dnes se nerodí děti domů
svobodo vodo nestálá
vodo neklidná
nad každým jedním se zavíráš
v mnoha vlnách potápíš archy knih
nasypat popel do úst
mrtvým nasypat popel do úst
přiznávám se k slabostí
sebe středu
a hoďte svým balvanem svědomí
-nemusím připomínat-
všichni jste bez viny
koule dělová kuřeti utrhla
nožku – pařát napořád
to toužilo vzlétnout kuře mezi kosy
kdys
neudělá zobákem snadný krok