poezie a povídky vlado matuška
Soulože bolestí až máry vynesou


Soulože bolestí až máry vynesou Vlado Matuška: smetiště

Soulože bolestí až máry vynesou

Na konci světa

je holá věta

ne žádný rým

prosté miluji

že prý









Operace chůze





batole svírá prst

důvěřuje v bezpečí

a jak savci hledá struk

na --- štěstí

máma tu je



batole hmátne prut

ne z ocelí mříž zastudí           od postýlky

a šálina naříká v hraně kolejí           pod okny

tam kde tmou se ohýbají           poutě

nemoci žít           jsoucně

životy se ohýbají           nemoc-nic



emoce dětské

skalpel prosí - m









Zázrak vítězné chyby





kyčle kloubené zvou

lůno plení otec

klouže potem v slast

a semeno trhá tělo



uniká zázrak

ubožák vítězí

zmetkuje           syčáček

-nechtěný-







Z vyhnání



prsty střenkují milé

miluji miluji miluji

dužiny tnou snadno

čtvrtí mě v ráji           nepoznán nikdy

jádřinec amputuje

proč

jsem nahý i dnes

matko











Krok Mrtvého moře



mastným oknem

neslaně se krade           odvrací se Měsíc

světlem studeným tělnatí

v prostírání

dva šulini jeden úd





sny opuštěných závitů

paleta černá

prázdní oka

mrtvého semene

v prostírání









oči kradou metafory

v zrcadlo na skle tapetují

řadu slov po pravdu

a já za patvary stisknu

zvíře vyškubne maso

nikdo

v plen Jsoucno z rán

budík počítá své zuby do tmy

mat díra prázdno kaz









za zdmi západy tlačí lidi

co huby plní dobrem

a od vnitřností zvrátí se

tráví

bubínky víří vzduch

ruce vřelé k pozdravu

za lokty nože střenky usmívají

cítí pečeni

jsem cítit







moje láska krásnější smrtky z vlasů

vodila mne jako černoch bavlnu bílou

provaz se Terezka jmenoval prý

bíle snědé lámal





formulář pro komentáře a názory k textu