poezie a povídky vlado matuška
Samohrnčířem


Samohrnčířem Vlado Matuška: smetiště

Samohrnčířem

Dívka matka rukáv



přes opěradlo prázdné rukávy -

prsy - kdysi divoké prstům co stiskům nepoddaly tvary

a rosily mlékem bezzubé mámo

se zatěžkaly prací

tahaly rohy hojnosti - praskající igelitky

        zavadaly opuštěním - vínem na noc





- přes opěradlo prázdné rukávy

vyšeptávají









Samohrnčířem



hlína plasticky krátká

ohýbám ucho a praská v něm

lepím po tvaru - nedrží - nedržím již

deformuje se pádem o kruh železné hrany



samotvůrce pod zadkem molitan - máčím ruce v kalu

již nesladím se s jílem

mimo masu nevystředím šedivé spraše





nepálená pálenka – samohonka v ulicích vyprazdňuje plno

        čím víc tváří potkám tím víc jen obrysy















nenudí se pokoutník

na struny moucha hraje

v rauši úniku









formulář pro komentáře a názory k textu