poezie a povídky vlado matuška
Odstíny snů


Odstíny snů Vlado Matuška: smetiště

Odstíny snů







Déšť má prošláplou tvář

na pokraji pouti Morfeovi

do echa šumí svoje tišššše

řek tekoucích moří



cesta je prostřená louží

zrcadlí stesky mraků olověných

kruh střídá kruh protíná míjí

houpe skořápkou snění



stéblo ohnuté slzou

teprve najde svou sůl

a ran se skarabeus drží

úrodná hrouda pod nohama blátem



déšť nese prošláplou tvář

na pokraji pouti Morfeovi

šumí do echa svoje tišššše

řek těch tekoucích moří....



formulář pro komentáře a názory k textu