Odstíny snů
Déšť má prošláplou tvář
na pokraji pouti Morfeovi
do echa šumí svoje tišššše
řek tekoucích moří
cesta je prostřená louží
zrcadlí stesky mraků olověných
kruh střídá kruh protíná míjí
houpe skořápkou snění
stéblo ohnuté slzou
teprve najde svou sůl
a ran se skarabeus drží
úrodná hrouda pod nohama blátem
déšť nese prošláplou tvář
na pokraji pouti Morfeovi
šumí do echa svoje tišššše
řek těch tekoucích moří....