Nerozum-umím
Nerozum-umím
v náruči křičí - pláče
ukazuje za hlavou matky
míjím rychlostí dva kroky bytostí
úkosem pozoruji ženskou šíji - labutí
- pletenec žil - spletenec krve - plete slova
‚co si myslíš?‘
na zadek dopadají
v dálce na dlažbě leží hebké - cosi
‚hej hej hej‘
volám tu co nákladem neslyší
zvedám plyš
už dávno jsem zapomněl jak příjemná je dětská hračka
jdeme si – tentokrát naproti
podávám
tam kde pramen soli přebírá si děvčátko
všecko
kdy je čas dceru synka poučit
o vařiči
‚lidé jsou zlí‘
naprázdno prošlo moudro mnou
Cesta do hlavního města
telefony přitisknuté k uchu
dávý
stres
dehet
člověk mezi lesklými sračkami obchoduje
spekuluje
krade
v České Třebové jsem pomohl do schodů s kočárkem
jediné hezké co jsem si přivezl
i když? se mi líbila matka bidlovská
myslel jsem si křemen a zase jen blyštivá cetka
- jsem