poezie a povídky vlado matuška
Pátý jezdec Apokalypsy


Pátý jezdec Apokalypsy Vlado Matuška: smetiště

Pátý jezdec Apokalypsy



Nastal čas sklizně

všeho co lidičkové sobě

v potu tváře

ohnuti bičem lepších zítřků

mamonem vlastního písečku

pro národ, rodinu, sebe

hnětli homo humusem

aby úroda jejich vyhřezla

ve sklizeň zářivou

živými nestravitelnou.



Plíseň prorostlá vesnicemi městy nekropolí

vypukla v den hřiby plodnicemi

dala světlo až přešel zrak

slepotu

aniž zvon stačil hlesnout

zabloudil a nevrátí se

stavený úderem věčného okamžiku.



Vychrtlé postavy

udržují monotónní řad

nedozírný

a kostmi již nechřestí

sekáči

nepřipouští žádné nýmandství

lhostejno sobě i druhých

postupují synchronně a precizně

sunou si holiny po strništi

v celtovině šedočerné

uniformou jest kápě

nad zběleným čelem

s pohledem hlubším věčnosti

prázdnoty a zmaru

vidí

jak dítě natahuje ruce

a matka už jej co chvíli chytí

zde světlým stínem

co by epitaf

vypálený v kameni.



Archa Chárona

pod tíhou stříbrných

bere vodu slanou

z

lánů hlava na hlavě

strniště krk na krku

a uchechtaný Satan

co rozkročmo nad Zemí

a pekelnými plameny

svoje počty si kulatí…



Ani zrno na zmar!



formulář pro komentáře a názory k textu