Buď pozdraveno přátelství!
Prolog:
psával jsem Vám lehčeji paní
z první ruky vysypal
co Váš obraz napovídal
dnes rozvážím slova na místo…
Epitaf přátelství muže
muži chvátají ženou k horizontu
jindy v obavách se loudají
a pak postaveni k další cestě - hroutí se
nebo zrychlí trysk bez požitků
marnící ochutnat dnes tolikeré
tak mnoho hladoví jsou
i moudrý žije příslibem
leč ohmatává praskliny aby scelil
vlaží vyschlá slova laskavých potoků
a usedá kde mu bylo prostřeno
přátelstvím
nechává nadechnout a vydechne
bohatne s milimetry zvuku
a pak - pak se zahledí k místům
kde nebe ukusuje pole
zrno nezapře
Dar je víc než dar
jak radostněji děkujeme za chléb
který pro nás ruce hnětly
rozlomením voní do posledních pórů
bubnuje sečkou a zpívá deštěm i zlatým vánkem srpna
a pot - jak nádherně dokáže vonět pot člověka
pečlivě vybíraných zrn
pro můj chléb děkuji
Naslouchaná
Slavík zazpíval
rozpůlený místem
rozpůlený časem
přeci zní
hrdlo své nezapře
Přítelkyně v Rodné vesnici o Vánocích
(23.12.2011)
Do Sudic v brázdě co zanechal život
dnes pohřeb - zítra narození lásky
možná pro některé
možná pro Vás zazní hlas z kůru
v dětském pláči radost
jedete domů do rodných Sudic na půdě úrodné
a já na dvě Zdeňky vzpomněl si
(na Vás a Mámu)
mezi pohřby a narozením...
Lípy dlužené
Z Boskovic lípy táhnou na hřbitov
a srdce podzimem opadá
Pamětice Sudice Vážany zapomněl v brázdě život
už navždy
zůstaneme si dlužni...
mámo