Šárce II.
Čárko dnes konečně se stínem
konečně léto
snad proto vzpínal jsem na tebe s touhou poustevníka
i vzpomínat se píše vzpínat
fantazie je
rovný proutek s pupenci studené vody
na drobném prsu několikrát prohnuté slunce
z mušle perla voní duhou
jiskříš