poezie a povídky vlado matuška
Očekávané srázy po třiceti vyučených


Očekávané srázy po třiceti vyučených Vlado Matuška: smetiště

Očekávané srázy po třiceti vyučených

těším se na Kláru co pletla svetry za známky z matematiky

sedávala v poslední lavici a Holý ji držel v rozkroku

zíral jsem vzrušený v houfu

připomínala mi překvapenýho dinosaura od Buriana co se nechává žrát zaživa

všichni neschopni se pohnout zvířeckostí jednoduší

jednoduchá je důkazem že hladce a obrace lze vystudovat akademický titul



Pavlína bývala v roli správné kamarádky z filmů pro mládež

promovaná psycholožka manipuluje lidmi na seřaďovacím nádraží

schopná nepřítele odstřelit – na posledním srazu mne přetřela duševní chorobou

byl jsem smutný obraz co tancuje s obecnou - vesnickou bláznivkou na požádání

Hana se Pavlíně vyhne



Hana - skoro láska zvonila za mými pointami a zadupávala energii patami do země

chodila po betonu v baletních střevících

vychovává děti sestře

sestře co je stejného žloutku hladké kůže s nosy v bambulkách čichajících vzhůru

snad ani nepoznají matku od tety

- byl to plán aby jedna se stala zazobanou doktorkou práv a druhá přiživující se matkou jejich dětí?

Hana a Anna adoptované párem z po - větrné vesnice



Laďa nepřijede

jediný nemusel kolaborovat s penězi

zdědil snadnou obživu

zemřel

formulář pro komentáře a názory k textu