Sen o ráně
Sen o ráně
miliony kamínků uloupané břidlice a ruly vychladnuté
vaše ruce házely
ruce kterým jsem kdysi věřil a modlil se k objetí
opatrně jste házely aby kameny nezabily
abych v horizont šel pro další švih
špalírem vznešených rukou nad svoje starosti
jenž činily jizvy s radostí
a když jsem upadnul schoulený v embryo
ruce přestaly
tolik laskavé podepřely chromou nohu k cestě
vyčkaly třetí krok - teprve pak hrana rozsekla čelo
a do rytmu ruce tleskaly si vzájemně
propojily se svazkem potřeb
spojily klouby v praštění života…
_
měl jsem sen - kdy já na vybranou dostal
a zvolil bránu z milosti
Sen čtyřlístků
jak konejší kosy tah
víc než matky kolébání
k zemi padne prázdný klas
či otava otřásá si
rána rosy
v půdu padne čas
jak konejší kosy tah
rytmické se přiblížení
a roj-nic lidí tlačí patku k zemi
to šťastný čtyřlístek podetnut
matrikou sevřený zůstal
jen