poezie a povídky vlado matuška
Esej o reklamě, neúspěchu a etice

Esej o reklamě, neúspěchu a etice

Esej o reklamě, neúspěchu a etice



První část mého vyprávění se odehrála v době, kdy už byla svoboda, ale úspěšní i neúspěšní pořád ještě chodili na stejný pivo. Hráli taroky, mariáš, kulečník. Debatovali mezi sebou a někteří nakrmili hospodského - proherní automat.

Jeden soustolovník - nikdy soudruh - nadhodil téma reklamy a zároveň vypíchnul jednu konkrétní, podle jeho soudu tu zcela nejlepší.

V reklamě vystupoval mladý pár, který nevystupoval z kabrioletu, i když stál - ten kabriolet. Po přechodu se pomalu loudala malá holčička s velkou panenkou v náručí. Zamračeně se dívala na sportovní auto značky za málo peněz co největší frajer. V něm hačala slečna, která by ráda zbohatla na zádech. Labužnicky vytáhla čokoládovou oplatku. Její nalepené nehty neobratně trhaly alobal.

Když už, už všechno nasvědčovalo, že se slečna do oplatky zakousne, a k tomu účelu odhalila bílé, rtěnkou zapatlané zuby, v podmračené holčice dozrál vztek. Vzala svou panenku za nožičky a zuřivou silou udeřila hlavou panenky o kapotu.

Kde se vzaly, tu se vzaly - podivnému kabrioletu vybouchly airbagy. V cha, cha, no prostě v poloze k popukání byla zmalovaná slečna uvězněná k výdělku zcela nevhodným polštářem. Děvčátko - stále jak bouřkové mračno - oplatku nebohé slečně sebralo.

Toliko ona reklama.

Já, patřící hluboko k těm neúspěšným, si nikdy nenechám ujít příležitost promluvit, když nesouhlasím. Hospoda se rozdělila na zastánce a odpůrce, stejně jako na úspěšné a neúspěšné.



Časem byla reklama s cílevědomou holčičkou zakázaná a televize, které reklamu vysílaly, dostaly pokutu.





Dnes.

Dnes jednoruký bandita je stále legálním zlodějem, který dokáže zničit hráče i s rodinou. Nové je pouze požehnání od katolíka, ministra financí. Nakradené si rozdělují ministrantovi kamarádi.

Dnes už úspěšní nepijí stejné pivo s lidmi neúspěchu a nehrají mariáš. Preferují jiné hry a nápoje. Trénují pořádný úder, trefu a společenská jednání v golfovém klubu.

Dnes se hihňá chlapeček s tatínkem, že podvedli babičku. Rodina si rozděluje tatínkovy knedlíčky a podezření svádí na dědečka.



Inu, doba se vyvinula.







Epilog:



Je trendy spolupracovat a mít z toho výhody.

Výhody i na úkor jiných.

Výhody, i když budu lhát a podvádět - jen trošku! Takové obdivujeme, takoví jsou sympatičtí. Jsou cool.

V Jůesej dělali testy - testy se studenty. Za každou správnou odpověď dostali malý finanční obnos. Studenti odpovídali písemně s dozorem, ale v některých učebnách je nechali - jakoby náhodou - podvádět. Výsledkem bylo, že ti, kteří mohli, tak podváděli, a to všichni, ale jen trochu. O dvě tři otázky.

Z toho vyplývá, že člověku je vlastní obohacovat se na úkor ostatních, ale jen do určité míry. Jenže tahle možnost a tolerance vytváří v sociálních vazbách díry, které psychopatický jedinec využije naplno. Žádné trochu! Čímž navíc získá i moc nad ostatními.

Ke všemu způsobenému zlu je nutné připočíst, že těžko může společnost rozlišit, co je přirozené trochu a co už trestat - když podvod je podvod?

Nebo kdy se ještě jedná o výhodnou spolupráci a kdy už jde o korupci?



Vše má další dopady v mnoha lidských oblastech. Jenomže to už jsou jiné pohádky, nebo eseje.