poezie a povídky vlado matuška
Nenávist v se


Nenávist v se možné básně do sbírky: Za nehty rez

Pravda o mně a mamince

plakala jsi - když jsi mne
spatřila
plakala jsi - když kostičky nohy převracel skalpel
a mříže zaklaply
dětské oddělení

kdo opuštěnější jest

trestnice postýlky studila
chlórem emocí
předávat
věřit
milovat


dnes kulhám každým rokem



Prokřehlá něha


laskavá víla
co prošla pozlacenou pípou
a pod nohama řeže sníh
vlečkou zavazuje oči


mráz bělí kosti
a nade mnou se zhouply hvězdy
na provaze pohlazení matky
co nezná moje jméno

slyším volání zvonů
rodiny se trousí na půlnoční
a já opouštím sebe
chci se prohlédnout

bože
Matko



Výron plodové vody


oběšenci pupeční vyhřezli
v igelitu lásky lapají dech
lékař hrudí udeří rázně
plač k smrti děťátko

plytcí rostou
po sádrových cestách trhají nožičky

lobotom obnaží kvas bolestí
zde červi žerou závity matek
ta poutka prázdných svrchníků dospělí je pověsí
hřála bližší dráha Mléčná
vyschnul struk dotyků
requie




Nástupiště bez odpustků

na třetím nástupišti
páté koleji
uvadají
odstavené životy

cestou suneme podzemí
skepticky mrkáme
studené světlo tunelu
stejnosměrný teče proud

vychozené kachličky
miliony postav
plivanci umyté
drtí zrnka písku

barva opustila litinu
zábradlí kvete ne oporou
kde země vyvrhuje maso
rozevírá vykloubené kyčle
křičí v bolestech
pustého nástupiště

v studený opar probuzení
zaplněné prázdno hlučí
válí se na dlažbě ráno
odhozené oharky vyhořely
nabraných slin vášně
pohozených genů

pomočené koleje
uzavřely perspektivu
nesou svůj kříž
v nekonečno smrti…




Vyvržená modlitba


Na pupečních šňůrách

houpou děti v purpuru

odstřižení

už za dvanáct neodbití

cintají na forbínu altruistům



plácá obecenstvo po zádech se

honí v dlaních třicet pozlacených

svědomím je nerozpozná

a moč protéká varlaty či pysky

když nožičky se třepou

okoraly žloutky bělem očí

za dávno



slitování…

strhněte za kolena hned

prosím







Masokombinát platinových dílů



V králičím žaludku

lepkavé stěny mlaskají

jsem pohlazený

konečník

v jeteli čtyřlístků trávený

rozkládám varlata

už zbývají jen chlupy

s křečovitou filckou



ve finále bobkovím

platinová matka bez šroubů a kostí

padá vznešeně blyštivá

v žaludeční vřed







Když čekal svět

Sedával jsem s babičkou

v domě bez vody

hladili jsme krajky jehlicí

zpívali si ku práci

tenkrát ještě voněly

koláče



Děda mě vodil na vláčky

a sebe na pivo

lokomotivy funěly páru

děda chladil horko

a červená kola se vždy protočila

na zvednutý terčík

následně hopsala zvonkohra

a vlaky na Brno

ohýbaly zámek u paty



Slunce hřálo mouchy

na siestě toalet

já sevřel pavouka

pak už lýtka kulatila prach

utíkala teta okatá

a smích hladil pány sousedy

pavlač tleskala

utíkej Alenko

utíkej



Vítr utekl mi…



Hnízdo od nebeské strany

Babičko výš mě vyhoď

chci uvidět ptačí hnízdo od nebeské strany

jestli holata proklovala svět

a rodiče plní červy zpěvy

udeř mě nahoru



houpačka již prosí pláče

„dost stačí střevo polámeš mě

mé spoje dřevců táhnou pištce

a hřebíky zatloukají hroty v boje

při viklání na bubínky“



více a prudčeji mě odhoď babi

ať oschnou rosy rána z nohy

a mezi prsty prožene se vítr z jara

ať mohu ždímat mraky z deště

a zalít zahradu tu naši



až nahoru mě zhoupni

já chci přehlédnout můj svět

letět od tvých krajek nad knížku tety

a vlasem vlnit plavě zpět

když zamrazí i šíje dětská



babičko víš kde je Máma…



Bolesti







kloubíš se v kyčlích

při prvním stenu

kloužeš potem kopulace papá

-bolesti-

šviháš se bičíky nýmanda

a buňky prorážíš hlavou stěnu

tu lidskou největší

se zrodíš

-bolesti-









































Láska čárka bolesti

Bolesti



před kašpárkem se zlomíš

a lámeš maňáska

to ukazováček v hrudi

neudrží přímku

převrátí kouty úst











Milec ne - moudra

pod náspem



k nebi rozjetý vlak - nákladní

memento

kov směruje kov jisker v potemnění

slyšet ohyb

v echa



_

pod vozem velkým

básník skládá mince hlavu

v obruč ženy





Včera večer žhnul hvězdami a já šel tam kde jsem tě objímal.

V tom po náspu, snad po noční obloze projel nákladní vlak.

Kvapil do mírné zatáčky a já si uvědomil, že když se jeden strhne pak mne smete vozů hradba z oblohy.









,



živote

dal jsi mi mozek z pevnějších

citů a citlivostí přelil moře

i múzy ulíbaly chlouby v um



a pak

pak jsi mne Ďáble poslal žít















HoHa







ušoupaná žula

osvětlení spiklenecky mrká

zasyčí cigareta

poklep podpatku

ostrá čepel

jinde tlupa v maskách

uvnitř plno krve

na svět přišlo dítě.





Lípy dlužené





Z Boskovic lípy táhnou na hřbitov

a srdce podzimem opadá

Pamětice Sudice zapomněl v brázdě život

už navždy

zůstaneme si dlužni...

mámo



Krajina nerozených ptáčat







Když ráno rozprostírám kůži po strništi

a zpívám krajinou nerozených ptáčat

rezonuji pochvami vzpomínek

a rozevírám prostatu kladivounům času

jitře onanuji s hnijící pelestí záhybů

do kafe mi kadí masařky krystalickou sůl

vím

to ve zřítelnicí mi vyhřeznul další den…





Vánoční přáaní 2010

v náladě svírán ve při s dnem

jsem čtyř stěn

liché je mi dýchat

já já vám



poetům skládající hlavy

zde

a přeji



aby zlaté prase nesežralo salát - večeři

aby zlaté prase nesežralo



Vánoce



Skladiště prázdných forem

bříška prstů pálená v hlíně

a ve fjordech můj otisk v čaji

rozdával jsem tvary

a ňader ukojení chtěl

zbylo jen plocho žel



stopy zadupané

v hliněná ech

a jiní stisknou v kůži dech

snídají si a pijí z darů

rodin svých

a já z vyhořelých tvarů

žiji jen vypitý

jsem ve střepech



Nenávist v se






V samo - obsluze

v regálu mlasknuté

jako kus masa

na pokraji spotřeby

do data

povadají

prodávají

moje varlata



smradlavá nemytá



tekutina lepkavá

odkapává v špínu

inspektor

Darwin

doplnil pod slevou

hysterickou

pro život

nevhodné