Rozdala se bába Hladová
na kolenou minut pětník
nebožez děravé náruče
a děti lisované košem
tlačené megabyty
barokem úspěchů
a blízkostí obvodů
jsou
jsou pohlazené za sklem
my handlujeme životy životů
pohrobky šatíme
samotníme v obalech bez masa
Vyjedené hlavy
V planinu hlavy ohnuté
ohrožený kráčí
nese stigma v čele
chce orat vodu pluhem
blázen
vztyčenou vždy setne kosa snáze
ani zrno na zmar frázuje si dav
když sýpka plní inferna
vzývají plevy vítr doby
vivat pochválen zaplať
Mírová emise
slova na hlavičce sbíjí šibenici
a hvězdy na výložkách nesní milče
v krámech maňásků zlomené ukazováčky vystavují
demokracii
a její příkopy
na prahu klamání oslepuje tolaru lesk
komu sloužíš?
lidem…
Sežehlé pokoje očí
(Vyleptáno ve Vítkově 19. 4. 2009)
Propadnul úsměv děvčátku
i popel shořel náruče
když jazyky prošly domovem
vyžraly tváře dětské
nejen
a podebraly oči tmavé
kdo než Ďábel změří hloubku…
Nechápu bolest maminko
jsem špatná…
prázdné dlaně převrací pohádku
máma donesla leporelo
vybarvené děti jásají v básních
zde cáry s leptů zanechají jizvy kůže
nejen
mízu přervaly k neplnění
zase Ďábel změří dluhy v hrudi
Zde vítězí dobro maminko
Už nebudu zlobit…
Na povrchu hrubé šipky
Na mřížích šnek vláčí klec se zlatým hrdlem
pod Daliborku drobky strun pohodily dívky rozmarné
kde domov v nás
oslovit každého cestou a optat se na spoje
eskalátorem v podzemí unést se
nebo pod proudem šalin hořet hledáním odporu
shořet blízkostí
jiskřit v ohnutí kolejí zajetých
kde domov v nás
pokládat kameny na pole válečných vítězství
lány bez remíz kde panovník pat
kde opilý Šáh v peřinách výbojem touží oživit sval
v pohrudí vymáčknout oliv krůpěje poslední
kde domov v nás
Pochovaná košile
Učesání Země
česlem
krajáč ropy - hojnost rohatí
za nehty půda vytracená
kdys oral sel vláčel sklízel
radost
_
plastové láhve česané rzí
rodiny zamknul nad pádem proud
točí je přetáčí
a vzduch unášené duše
jsoucno polyká
zalknutí
Generace za vzduch
prahneme po vlastní zdi
vlastní generace sekáme na pultech pozlátka
až odkapává vlastní voda -jen
vlastní dcery dcer - vlastní synové synů - vlastní vzduch
_
natáhnou večerní nohy
stresem hlavou zdí
křepčí písmeny bez slov
osamění
Ostřejší břit pochvy píše
Hradby padají
ženy šuliny dostanou
muži kudlu do zad
pičí čvachtá bahno kvality
nevhodný prdel trhá si na kůlu
je veselo
devětkrát naplní se tma
rozevřou chřtány lepšího člověka
rozmnožil se
i bez války
stejné morálky
s prdelí na kůlu
střevo mé píše
miluji alegorii boha
miluji člověka stvořitele
vychcípejte!
Epilog: „Sarkasmus je poslední útočiště těch, kdo prohráli.“ (R. Hoover)
Sarkasmus (řec. doslova „řezání do masa“).
V křížích
Slabina
živote
umučíš smrt
v mezích žeber ji ulechtáš
až za břicho se propadne
co nám zbývá než smích na zbytku masa
čas pak zahodí obruče
starosti rozdrolí
vrásky už nenajdou stínů
živote
nanečisto
za nehtem lůžko
v něm žena provdává se
prvnička povinnost plní první
nahá po stržení
oklamaná byla
je masem
uštípačná
tam kde kukačka staví hnízda
tam kde klíště sere med
tam kde člověk
tam chci žít
Zákroky
Rodin
v blok skály
prohlédl hluboko víc než sousedé
kde pukliny jizví vzdech
měnil
tesal údery dlátem
a těžká slova padala v prach
kámen přivoněl potu
procitli
splav
široké paže rozpřáhnul
napnul v provazci svalů
a mezi břehy
zasténal
důvěrni mu naložili mnohé i víc
nestrhnul v proud životy
a nové stopy umožnil
v půdě
usmál se
…další…
Zastavení
artista
dlaní prostupuje štěrk
nohy nebem kráčí
tíže se přetočí
batohy na křídlech tažných rtů
domovy přiblíží
půda
ústa rozkročená do široka
vtisknou život cestám
obrátí spánek chceš-li
rozetřou led žebrovím žhnou
hlad zahluší
jizvy rozejité do široka
Matka vydechuje
potomek žadoní ještě - ještě - ještě
naplnění
až všechny kameny zapadnou
poslední prach najde své místo
snad obrátím smetanové Slunce
rozevřou se pampelišky
průvodčí
metronom rozběhnul ženy
co zastávka usadí se
rozejdou prst - palec po známých
udržet oheň dítě opatřit povídat
- ucítit dech -
Lidské miniaturky
Vášně
svaly mladíků napínají se
touhou údů
plodit - vraždit
naplní pochvu
nebo vytasí -z ní- zazní
dívky drží paže?
Vymítání štěstí?
na krajině prázdných frází
moudro vejce sází
a kominík ze sazí
moura v nesnázích
knoflík svírá
Vitalita
na loknách oči
loučí se žena těhotná
doufá v příchozí
za břichem nevěrností
Pořadí
po zadním skle
na zadním sedadle
posouvá formuli jedna
dítě
Zhmotněno
domeček s babičkou
koupený na splátky
s láskou i bez lásky
žijeme plodíme
-náhražky-
až půjde stará
půjde ona sama
-
vychovám si já
vlastního syna
Namlouvání namlouvat
ach to pánské přirozené - zní
v soupeření o samici
a ruka v nohavici
kvalitní lež
značí
Hřebík
Ten jehož jméno můžeme vyslovit
Do rakví jede
když plíce vyžírá
a šibenice pojí
na hlavičce slovo
ten poslední
jak kapka v poháru
a první v čistém letokruhu
jedou do dlaní
trnem
korunuje krále večera
jen taka
d grger
titi taka
Helo world
úprava