Prokřehlá něha
laskavá víla
co prošla pozlacenou pípou
a pod nohama řeže sníh
vlečkou zavazuje oči
mráz bělí kosti
a nade mnou se zhouply hvězdy
na provaze pohlazení matky
co nezná moje jméno
slyším volání zvonů
rodiny se trousí na půlnoční
a já opouštím sebe
chci se prohlédnout
bože
Matko